Josef Scheicher

Josef Scheicher (18. února 1842 Lichtenhof^[1] – 28. května 1924 Vídeň^[2][3]) byl rakouský římskokatolický kněz a křesťansko sociální politik, na konci 19. a počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady.

Josef Scheicher
Josef Scheicher, foto z doby před r. 1907
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1894 – 1918
poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919
poslanec Dolnorak. zemského sněmu
Ve funkci: 1890 – 1919
Stranická příslušnost
Členství	Křesťansko sociální str.
Narození	18. února 1842 Lichtenhof Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. května 1924 (ve věku 82 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, spisovatel a katolický kněz
Náboženství	katolická církev
Commons	Josef Scheicher
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pocházel z rodiny horského zemědělce. Vychodil národní školu a gymnázium. Roky 1863 a 1864 strávil jako novic v jezuitském klášteře v Sankt Andrä v Korutanech. Odešel ovšem kvůli nemoci. Studoval pak od roku 1865 kněžský seminář v Sankt Pölten (roku 1869 vysvěcen na kněze) a v letech 1872–1873 teologii na Vídeňské univerzitě. V roce 1875 zde získal titul doktora teologie. Působil jako kooperátor ve Waidhofen an der Ybbs, od roku 1878 jako pedagog na teologickém semináři v Sankt Pölten. Publikoval v katolickém tisku a zakládal katolické spolky. V roce 1875 převzal vedení redakce listu St. Pöltner Boten. Později byl prelátem a apoštolským pronotářem ve Vídni. Angažoval se v Křesťansko sociální straně Rakouska, vystupoval proti liberalismu a patřil mezi první vlnu křesťansko sociálních politiků v Rakousích. V letech 1891–1898 zasedal v obecní radě v Sankt Pölten (zpočátku coby jediný neliberální, konzervativní politik). Od roku 1890 až do roku 1919 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu, přičemž v letech 1897–1909 byl i členem zemského výboru. Zabýval se samosprávními otázkami, tematikou rozvoje silniční sítě a zdravotnictví.^[2][3]

Na konci 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1894 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za kurii venkovských obcí, obvod St. Pölten, Lilienfeld atd. Nastoupil 27. října 1894 místo Leopolda Mutha. Za týž obvod uspěl i v řádných volbách do Říšské rady roku 1897. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 byl zvolen za všeobecnou kurii, obvod St. Pölten, Lilienfeld, Tulnn atd. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, kdy byl zvolen za obvod Dolní Rakousy 44. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální sjednocení. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a byl členem klubu Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.^[4] Profesně byl k roku 1911 uváděn jako prelát.^[5]

Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung).^[2][3]