Josef Scheiner ml.

Josef Scheiner (přezdívaný Južík^[1], 7. května 1890 Praha^[2] – 17. listopadu 1967^[3]) byl český sportovní funkcionář, novinář a lyžař, v letech 1925–1929 předseda Československého svazu lyžařů.

JUDr. Josef Scheiner
Jiná jména	Južík
Narození	7. května 1890 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. listopadu 1967 (ve věku 77 let)
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	funkcionář, novinář
Rodiče	Josef Eugen Scheiner Karla Pexová
Příbuzní	Jaroslav Preiss (tchán)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Scheiner byl synem českého právníka a starosty Sokola Josefa Eugena Scheinera (1861–1932)^[4] a jeho manželky Karly, rozené Pexové (1865–1945).^[3]

Mládí

Scheiner se od dětství věnoval sportu, zejména lyžařství. Při studiu na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem začal jako student závodit v běhu na lyžích a také ve skoku. Po maturitě se vrátil do Prahy, kde začal studovat právnickou fakultu na C. k. německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.^[5]

Mladý Josef Scheiner

Podílel se na organizaci rodícího se svazu lyžařů. V časopise Zimní sport publikoval řadu odborných článků a referátů. Aktivně závodil také jako člen Českého Ski klubu Praha a od roku 1911 byl jeho náčelníkem.^[6]

S Emerichem Rathem a Karlem Jarolímkem se 24. března 1913 zúčastnil závodu na 50 km na hřebenech Krkonoš, při němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Scheiner byl jedním z lyžařů, kteří se jej vydali hledat. ^[7][6][8] Vzpomínky a myšlenky z tohoto závodu publikoval v prvním ročníku Věstníku Svazu Lyžařů v Království Českém, který byl právě věnován Bohumilu Hančovi a Václavu Vrbatovi.^[9] Závod také sdílel ve svých pamětech.

V letech 1913–1914 se zúčastnil spolu s Karlem Jarolímkem závodů v Holmenkollenu v Norsku a stal se velkým propagátorem tehdy vznikající norské lyžařské školy.^[6]

Po ukončení studia v roce 1918^[5] byl povolán do armády a v první světové válce sloužil u lyžařského batalionu horských myslivců v Bregenzu. Zranil se a po uzdravení sloužil na frontě v italských Dolomitech.^[6]

Působení v Československém svazu lyžařů

Josef Scheiner

Po první světové válce působil v Československého svazu lyžařů a od roku 1923 byl členem redakční rady časopisu Zimní sport, ve kterém publikoval řadu článků. V roce 1924 vedl československé lyžařské družstvo na prvních zimních olympijských hrách 1924 v Chamonix a o čtyři roky později také na druhých zimních olympijských hrách 1928 ve Svatém Mořici. Při druhé účasti na hrách působil také jako delegát svazu lyžařů propagující české lyžařství.^[6]

V roce 1925 byl zvolen předsedou Československého svazu lyžařů. Za čtyři roky svého působení se mu podařilo situaci v československém lyžování uklidnit. Uzavřel dohody o spolupráci a vymezení oblasti zájmů s organizací Hauptverband der deutschen Wintersportvereine a s lyžařskými odbory Česko-slovenské obce sokolské, Klubu československých turistů, Svazu československých skautů a Svazu československého důstojnictva.^[1][10]

V letech do druhé světové války se věnoval činnosti v Lyžařském závodním klubu (LZK), kde byl členem výboru a technickým vedoucím závodníků. Jeho zásluhou byli povoláni do Česka norští skokani, kteří zvedli úroveň českých závodníků ve skoku na lyžích.^[6]

V roce 1939 byl zatčen mimo jiné i za svou propagátorskou činnost ve svazu lyžařů, v olympijském hnutí a v předsednictvu Mezinárodní lyžařské federace. Téměř po celou druhou světovou válku byl vězněn v koncentračních táborech v Dachau, Buchenwaldu a Terezíně.^[6]

Po válce opět začal pracovat v Lyžařském závodním klubu až do reorganizace československého lyžařství.^[ujasnit]

Rodina

Za manželku si vzal Olgu Preissovu (1899–1973), dceru Jaroslava Preisse (ředitele Živnostenské banky) a Olgy Preissové (1876–1921). Vnuk Josef Scheiner (1946–2019) byl předsedou Sportovně-technické komise Českého badmintonového svazu.^[11]