Josef Vičánek

Josef Vičánek (5. dubna 1889 Halenkovice – 29. července 1970 Uherské Hradiště^[1]) byl český a československý politik, meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Josef Vičánek
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1925 – 1939
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství	ČSL SNJ ČSL
Narození	5. dubna 1889 Halenkovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. července 1970 (ve věku 81 let) Uherské Hradiště Československo Československo
Místo pohřbení	hřbitov v Mařaticích
Profese	pedagog a politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Vystudoval učitelský ústav v Kroměříži. Jako učitel působil v Bílovicích u Uherského Hradiště, v Napajedlích, v Kunovicích a v Uherském Hradišti, kde trvaleji zakotvil jako vyučující a později ředitel Zemské vychovatelny. Ve druhé polovině 30. let se stal členem správní rady brněnské Zbrojovky. Od mládí pracoval aktivně v Katolické omladině a v Orlu. Po roce 1918 vstoupil do ČSL. Byl členem zemského výkonného výboru v Brně, předsedou krajské lidové rady a župním starostou Orla v Uherském Hradišti. V roce 1924 získal po smrti Josefa M. Kadlčáka post předsedy Svazu katolického učitelstva.^[1] Ve 20. letech 20. století předsedal Spolku katolických učitelů, který byl součástí odborového hnutí napojeného na lidovou stranu.^[2]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1929 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939.^[3] Krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené formace Strana národní jednoty.^[4]

Podle údajů k roku 1935 byl profesí odborným učitelem v Uherském Hradišti.^[5] Angažoval se v tělovýchovné jednotě Orel.^[6]

Podporoval vždy politiku předsedy strany Jana Šrámka. Za německé okupace byl 1. září 1939 zatčen a vězněn v Brně na Špilberku, v roce 1940 byl propuštěn, čímž se stal podezřelým z kolaborace s Němci. V roce 1945 ale byl Národním soudem očištěn a zapojil se znovu do práce v ČSL. Byl členem krajské rady ve Zlíně.^[7]

Po osvobození byl v letech 1945-1946 za lidovce poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946-1948 Ústavodárného Národního shromáždění. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1948.^[8][9]

Po únoru 1948 nebyl ze strany vyloučen, ale nové vedení ČSL ho nepřevedlo do „obrozené“ (prokomunistické) Československé strany lidové. Nebyl zařazen na jednotkou kandidátku do voleb v roce 1948. Poté se veřejného života již neúčastnil.^[7]