Josef von Eichhoff

Josef von Eichhoff (23. října 1822 Mohuč – 17. listopadu 1897 Štýrský Hradec^[2][3]) byl rakouský šlechtic a politik německé národnosti z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Josef von Eichhoff
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1863 – 1865
Ve funkci: 1867 – 1879
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – ???
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1892 – 1897
Stranická příslušnost
Členství	ústavověrný velkostatek
Narození	23. října 1822 Mohuč
Úmrtí	17. listopadu 1897 (ve věku 75 let) Štýrský Hradec
Choť	Gräfin Marie von Hohenwart zu Gerlachstein (od 1843)
Rodiče	Peter Josef von Eichhoff a Josefina Lautern
Děti	Freiin Klara von Eichhoff
Příbuzní	Gräfin Maria von Aichelburg[1] (vnučka)
Sídlo	Štýrský Hradec
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Byl jediným synem prezidenta dvorské komory Petera Josefa von Eichhoff, který pocházel ze západoněmeckého Bonnu a roku 1836 vstoupil mezi rakouskou šlechtu. Měl starší sestru Elisu (1819–1878), která se roku 1838 provdala za uherského politika Jánose Lájose Dercsényiho (1802–1863), který byl rok po svatbě povýšen do dědičného stavu uherského barona.^[4]

Josef vlastnil statky Čekyně a Rokytnice na Přerovsku. V roce 1872 byl jmenován tajným radou. Většinou bydlel ve Štýrském Hradci.^[2] Rodové sídlo ovšem bylo v Rokytnici na Moravě.

Po obnovení ústavní vlády se zapojil do politiky. Od roku 1861 byl poslancem Moravského zemského sněmu za kurii velkostatkářskou, II. sbor. Zemský sněm ho 24. března 1863^[2] delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Moravu (kurie velkostatkářská). 17. června 1863 složil slib. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován v roce 1867, 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, opět za velkostatkářskou kurii na Moravě.^[5] Na Říšské radě patřil k provídeňsky a centralisticky orientované Straně ústavověrného velkostatku, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik. Po delší dobu působil jako předák liberální Strany středu. Za vlády Eduarda Taaffeho se vzdal postu předáka německých liberálů na Moravském zemském sněmu.^[6] Národní listy ho označovaly jako německého ústaváckého barona a připisovaly mu citát: „My Němci nejsme sice většinou obyvatelstva, ale my musíme míti většinu v parlamentě.“^[7] 1. listopadu 1892 se stal členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).^[6]

V říjnu 1843 si vzal za manželku Marii hraběnku Hohenwart, sestru pozdějšího předlitavského předsedy vlády Karla von Hohenwarta, který tak byl jeho švagrem. Jeho dcera Klára se roku 1877 provdala za Alfonse Aichelburga.^[8]

Zemřel v listopadu 1897.^[6]