Josep Carner

Josep Carner i Puig-Oriol (9. února 1884 Barcelona – 4. června 1970 Brusel) byl katalánský básník, novinář, dramatik a překladatel. Je označován za knížete katalánských básníků (el príncep dels poetes catalans) a má velkou zásluhu na pozvednutí katalánské literatury na evropskou úroveň.

Josep Carner
Narození	9. února 1884 Barcelona
Úmrtí	4. června 1970 (ve věku 86 let) Brusel
Místo pohřbení	hřbitov v Montjuic (41°21′20″ s. š., 2°9′32″ v. d.)
Pseudonym	Pere de Maldar
Povolání	jazykovědec, básník, spisovatel, překladatel, diplomat, dramatik, novinář a vysokoškolský učitel
Žánr	poezie a divadlo
Významná díla	Els fruits sabrosos Auques i ventalls El cor quiet Nabí
Ocenění	mistr Gai Saber (1910) Fastenrathova cena (1913) Cena Zlatý dopis (1958) doctor honoris causa from the University of Aix-Marseille (1958) Cena kritiky Serra d'Or za literaturu a esej (1974) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Émilie Nouletová
Rodiče	Sebastián José Carner
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl osmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.^[1]

Biografie

Narodil se v Barceloně, vystudoval práva a filosofii a už na studiích se sblížil s katalánskými nacionalistickými kruhy. Pracoval v celé řadě literárních časopisů (Montserrat, L'Atlàntida, Catalunya, Empori). Jako člen Institutu pro katalánská studia spolupracoval na kodifikaci spisovné katalánštiny, jejímž hlavním iniciátorem byl Pompeu Fabra. Na přelomu století se připojil k významnému literárnímu časopisu Hlas Katalánska (La Veu de Catalunya), pro který psal několik desítek let. V roce 1915 se oženil s Chilankou Carmen de Ossa, se kterou měl dvě děti.

V roce 1921 vstoupil do diplomatických služeb, byl španělským vicekonzulem v Itálii, Francii a dalších zemích. Za španělské občanské války zůstal věrný republikánské straně a proto se nemohl vrátit do vlasti. Jeho první žena zemřela v Libanonu v roce 1935; znovu se oženil s belgickou literární kritičkou Émilií Nouletovou, žili spolu v Mexiku a později v Belgii.

Carner velmi ovlivnil katalánskou literaturu. V podstatě vytvořil její novinářský jazyk. Přiblížil také katalánskou poezii evropským tradicím a evropské literatuře vůbec, mj. díky své rozsáhlé překladatelské činnosti. Mimo poezii psal také prózy a tři divadelní hry.

Výběr z díla

Poezie

• Llibre dels poetes (1904)
• Primer llibre de sonets (1905)
• Els fruits saborosos (1906)
• Segon llibre de sonets (1907)
• Verger de les galanies (1911)
• Auques i ventalls (1914)
• El cor quiet (1925)
• Nabí (1941)

Próza

• L'idil·li dels nyanyos (1903)
• La malvestat d'Oriana (1910)

Divadelní hry

• El giravolt de maig (1928)
• El Ben Cofat i l'Altre (1951)
• Cop de vent (1966)