Joseph Unger

Možná hledáte: článek o českém archeologovi — Josef Unger.

Joseph Unger též Josef Unger (2. července 1828 Vídeň – 2. května 1913 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský právní odborník a politik, v období let 1871–1879 ministr bez portfeje Předlitavska.

Joseph Unger
Ministr bez portfeje Předlitavska
Ve funkci: 26. listopadu 1871 – 15. února 1879
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Adolf Auersperg
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci: 1867 – 1867
Panovník	František Josef I.
Poslanec Dolnorak. zemského sněmu
Ve funkci: 1867 – ???
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 20. ledna 1869 – 2. května 1913
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana
Narození	2. července 1828 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	2. května 1913 (ve věku 84 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Starý židovský hřbitov ve Vídni
Choť	Emma Augusta von Schey
Příbuzní	Friedrich Schey von Koromla (tchán)
Alma mater	Univerzita Curych Vídeňská univerzita
Profese	soudce, politik, pedagog, profesor a spisovatel
Náboženství	judaismus (do 1852) katolicismus (od 1852)
Ocenění	velkokříž Císařského řádu Leopoldova rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Commons	Joseph Unger
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v židovské rodině, později konvertoval ke křesťanství.^[1] Vystudoval filozofii respektive právo na Univerzitě v Curychu a Vídeňské univerzitě. V roce 1853 se habilitoval jako docent soukromého práva a téhož roku nastoupil jako pedagog na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. V roce 1856 přešel opět na Vídeňskou univerzitu. V roce 1857 získal titul profesora.^[2]

V roce 1861 publikoval (spolu s Adolfem Fischhofem) studii nazvanou Zur Lösung der ungarischen Frage, ve které předznamenal dualistické státoprávní řešení v podobě rakousko-uherského vyrovnání.^[1]

Od konce 60. let 19. století se zapojil i do politického života. Od roku 1867 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu^[2], který ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Zde ale fakticky nepůsobil, nesložil slib a rezignoval na mandát v zemském sněmu i v Říšské radě.^[3] V roce 1869 se stal členem Panské sněmovny.^[2]

Politicky měl blízko k německé liberální Ústavní straně.^[1] V roce 1870 byl jedním z hlavních kritiků konzervativní vlády Alfreda von Potockého, kterou v horní komoře parlamentu označil za „polovičatou v záměrech i konání, vnitřně rozpolcenou a ochromenou.“ Později, po smrti Antona von Schmerlinga byl vůdcem liberálů v Panské sněmovně.^[4]

26. listopadu 1871 se stal ministrem bez portfeje Předlitavska ve vládě Adolfa von Auersperga. Ministrem byl až do 15. února 1879.^[5] Je považován za jednoho ze zakladatelů rakouského civilního práva, podílel se na zřízení správního soudu a byl jedním z autorů volební reformy v roce 1873.^[2]

V roce 1880 (podle jiného zdroje roku 1881^[2]) byl jmenován prezidentem říšského soudního dvora, což byla tehdy nejvyšší justiční pozice v monarchii.^[1]