Josip Filipović

Josip Filipović, baron von Philippsberg, také Josef von Philippovich nebo Joseph Philippovich^{[pozn. 1]} (28. dubna 1818 Gospić – 6. srpna 1889 Praha), byl rakousko-uherský generál. Závěr své dlouholeté vojenské kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách (1874–1881 a 1882–1889).

Josip Filipović
Zemský velitel v Českém království (od 1883 8. armádní sbor)
Ve funkci: 1882 – 1889
Předchůdce	Eduard von Litzelhofen
Nástupce	Philipp Grünne
Ve funkci: 1874 – 1881
Předchůdce	Alexander von Koller
Nástupce	Eduard von Litzelhofen
Vojenská služba
Hodnost	polní zbrojmistr (1874), polní podmaršál (1866), generálmajor (1859)
Vyznamenání	Vojenský záslužný kříž Rytířský kříž Leopoldova řádu. Řád železné koruny II. třídy Velitelský kříž Řádu Marie Terezie
Narození	28. dubna 1818 Gospić
Úmrtí	6. srpna 1889 (ve věku 71 let) Praha
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Titul	svobodný pán (1860)
Choť	Leontina von Joelson
Příbuzní	generál Franjo Filipović (bratr)
Profese	politik a důstojník
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 1. třídy Válečná medaile 1873 Řád železné koruny Řád Medžidie 1. třídy Řád sv. Vladimíra … více na Wikidatech
Commons	Josip Filipović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Narodil se v prominentní vojenské rodině, která v roce 1785 dostala predikát „von Philippsberg“, což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.^[1] Vstoupil do rakouské armády v roce 1836 a stal se majorem v roce 1848. Ve funkci zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelačiće potlačoval v letech 1848–1849 revoluci. V roce 1855 se stal plukovníkem a velitelem 5. pohraničního pluku.^[2]

K datu 19. dubna 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v rámci 6. armádního sboru se zúčastnil války se Sardinií, bojoval v prohrané bitvě u Solferina.^[1] Po válce byl velitelem brigády v Zemunu.^[3] V prusko-rakouské válce (1866) byl zástupcem velitele 2. armádního sboru Karla Thun-Hohensteina ve východních Čechách.^[4]]^[5]

V lednu 1874 byl Josip Filipovič jmenován polním zbrojmistrem.^[6][7] Během okupace Bosny a Hercegoviny dne 19. srpna 1878 obsadil Sarajevo a převzal velení nově založené 2. armády.^[8] V roce 1880 se vrátil do Vídně a v roce 1882 do Prahy. V prosinci 1882 se stal velitelem 8. armádního sboru se sídlem v Praze.

Zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.^[1][9]

Rodina

V roce 1857 se oženil s Leontinou von Joelson (1832–1893). Měli spolu tři dcery, nejstarší Gisela (1861–1907) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen ve Štýrském Hradci,^[10] druhorozená Olga (1864–1888) zemřela předčasně svobodná v Praze. Nejmladší dcera Paula Friderika (1865–1941) byla od roku 1903 manželkou c. k. rytmistra a komořího Františka Mladoty ze Solopisk (1835–1907) ze staré české šlechty.^[11]

Jeho mladší bratr Franjo (1820–1903) dosáhl v armádě také hodnosti polního zbrojmistra, byl místodržitelem v Dalmácii (1865–1868), později zemským velitelem na Moravě (1874–1877) a v Chorvatsku (1877–1881). Oba bratři se celoživotně hrdě hlásili ke své chorvatské národnosti. ^[12]

Tituly a ocenění

Od narození užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Philippsberg. Spolu s bratrem byl v roce 1860 povýšen do stavu svobodných pánů.^[13] Od roku 1867 byl čestným majitelem plzeňského 35. pěšího pluku. Jako divizní velitel v Innsbrucku obdržel v roce 1871 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[14] Během vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[15] V návaznosti na účast při okupaci Bosny a Hercegoviny byl v roce 1879 dekorován komandérským křížem prestižního Řádu Marie Terezie.^[16][17] V Sarajevu jsou po něm pojmenována Filipovićeva kasárna, současné sídlo ministerstva obrany Bosny a Hercegoviny.

Rakousko-Uhersko

• Vojenský záslužný kříž (1849)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1859)
• komandér Královského uherského řádu svatého Štěpána (1864)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878)
• komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1879)

Zahraničí

• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• rytíř Řádu bílého orla (Rusko)
• velkokříž Řádu čestné legie (Francie)
• velkokříž Řádu Leopolda (Belgie)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• rytíř Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)