Juan Valera

Juan Valera y Alcalá-Galiano (18. října 1824, Cabra, Córdoba – 18. dubna 1905, Madrid) byl španělský realistický spisovatel a politik. Od roku 1861 byl členem Španělské královské akademie.^[1]

Juan Valera y Alcalá Galiano
Narození	18. října 1824 Cabra
Úmrtí	18. dubna 1905 (ve věku 80 let) Madrid
Místo pohřbení	Městský hřbitov v Cabře
Povolání	spisovatel, diplomat, novinář, politik, básník a romanopisec
Ocenění	velkokříž Civilního řádu Marie Viktorie (1871) velkokříž Řádu Karla III. (1882) velkokříž Řádu Alfonse XII. (1902) komandér Řádu Isabely Katolické Řád sv. Januaria
Děti	Luis Valera
Příbuzní	José Freüller (bratr)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Valera y Alcalá Galiano

Život

Narodil se ve městě Cabra v provincii Córdoba. Studoval práva v Málaze a na universitě v Granadě. V roce 1847 vstoupil do diplomatických služeb. Po následujících padesát let zastával řadu různých pozicí v řadě různých míst. Doprovázel španělského velvyslance v Neapoli, poté byl členem španělské delegace v Lisabonu (1850), Riu de Janeiru (1851–1853), Drážďanech a Petrohradě (1854–1857). Po návratu do Madridu se stal jedním z redaktorů liberálního deníku El Contemporáneo (1859), pak se stal vyslancem ve Frankfurtu (1856). Po revoluci v roce 1868 byl jmenován asistentem ministra zahraničí a v roce 1871 členem představenstva veřejného školství. Za vlády Alfonse XII. byl vyslancem v Lisabonu (1881–1883), Washingtonu (1883–1886) a Bruselu (1886–1888) a v letech 1893–1895 velvyslancem ve Vídni. V roce 1900 byl zvolen členem Akademie morálních a politických věd.

Za své diplomatické a politické kariéry psal prózy, patřící k nejlepším dílům španělské literatury. V čistotě dikce a kráse stylu nebyl ve Španělsku Valera nikdy překonán.

Dílo

Juan Valera

Romány

• Pepita Jiménez, 1874, Pepita Jiménezová), román líčící konflikt mezi láskou k ženě a láskou k Bohu v osobě seminaristy, patrně jeho nejznámější dílo,
• Las ilusions del doctor Faustino (1875),
• El comendador Mendoza (1876),
• Pepita la borracha (1878),
• Pasarse de listo (1878),
• Doña Luz (1879),
• Juanita la Larga (1895, Dlouhá Juanita),
• Genio y figura (1897),
• Morsamor (1899).

Povídky a novely

• Parsondes (1859),
• El pájaro verde (1860, Zelený pták),
• El bermejiano prehistórico (1879),
• Zorina (1880),
• El hechicero (1894),
• Cuentos y chascarrillos andaluces (1896).
• El caballero del azor (1896),
• El cautivo de Doña Mencía (1897),
• Garuda o la cigüeña blanca (1898),
• El maestro Raimundico (1898).

Poezie

• Ensayos poéticos (1844),
• Poesías (1858),
• Canciones, romances y poemas (1886).

Divadelní hry

• Tentativas dramáticas (1871),
• Asclepigenia (1878),
• Gopa
• La venganza de Atahualpa
• Lo mejor del tesoro
• Estragos de amor y de celos.

Články a eseje

• Estudios críticos sobre literatura, política y costumbres de nuestros días (1864),
• Disertaciones y juicios literarios (1878),
• Estudios críticos sobre filosofía y religión (1883),
• Nuevos estudios críticos (1888),
• Cartas americanas (1889),
• Nuevas cartas americanas (1890),
• Ventura de la Vega (1891).

Filmové adaptace

• Pepita Jiménez (1925), španělský němý film, režie Agustín Carrasco,
• Pepita Jiménez (1946), mexický film, režie Emilio Fernández,
• Pepita Jiménez (1975), španělský film, režie Rafael Moreno Alba,
• Doňa Luz (1976), španělský televizní film, režie Josefina Molina,
• Pepita Jiménez (1978), španělský televizní film, režie Manuel Aguado,
• Juanita la Larga (1982), španělský televizní film, režie Eugenio Martín.

Česká vydání

• Doňna Luz František Šimáček, Praha 1894, přeložil A. Pikhart,
• Zelený pták, Parsondes František Šimáček, Praha 1896, přeložil A. Pikhart,
• Pepita Ximenez, Jan Otto, Praha 1897, přeložil Josef Václav Sládek,
• Dlouhá Juanita, Československá akciová tiskárna, Praha 1925, přeložil Karel Likař