Jules A. Hoffmann

Jules A. Hoffmann (* 2. srpna 1941, Echternach, Lucembursko) je francouzský biolog lucemburského původu^[1], ředitel výzkumu a člen správní rady Národního centra vědeckého výzkumu (National Center of Scientific Research, CNRS) ve Štrasburku. Od roku 1992 je členem Francouzské akademie věd, v níž v letech 2007–2008 zastával funkci prezidenta.

Jules Hoffmann
Jules Hoffmann (2011)
Narození	2. srpna 1941 (84 let) Echternach
Alma mater	Štrasburská univerzita Marburská univerzita Lycée de garçons Luxembourg
Povolání	biolog, imunolog, lékař, vysokoškolský učitel a výzkumník
Zaměstnavatel	Francouzská akademie věd
Ocenění	Gay-Lussac-Humboldt-Prize (1983) Cena Williama B. Coleyho (2003) Cena Roberta Kocha (2004) Balzanova cena (2007) Clarivate Citation Laureates (2008) … více na Wikidatech
Rodiče	Jos Hoffmann
Funkce	prezident Akademie věd (2007–2008) 7. křeslo Francouzské akademie (od 2012)
Web	www-ibmc.u-strasbg.fr/ridi/profil.php?equipe_id=10
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Spolu s Brucem Beutlerem obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2011 za „objev týkající se aktivace vrozené imunity.“ Třetím nositelem ceny z daného roku, který získal polovinu z celkové finanční odměny, se stal Ralph M. Steinman za „objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity.“^[2]

Hoffman se svou skupinou přispěli k poznání vrozené imunity především tím, že v roce 1996 jako první popsali Toll geny v rámci imunitního systému octomilky a uvedli jejich klíčovou roli při potlačení vzniku plísňové infekce,^[3] aktivací syntézy bakteriostatických peptidů.

Vzdělání

Pregraduální obory zoologie, chemie a obecná biologie, stejně jako postgraduální studium biologie (Ph.D., 1969) absolvoval na Štrasburské univerzitě. Postdoktorální pobyt strávil v letech 1973–1974 na západoněmeckém pracovišti Institutu pro biochemii univerzity v Marburgu.

Výzkum

V období 1964–1968 byl postgraduálním vědeckým pracovníkem v laboratoři CNRS, kde se zabýval výzkumem krevních buněk u sarančat, od roku 1969 pak vědcem této instituce. V roce 1974 byl jmenován ředitelem výzkumu Štrasburské univerzity. V letech 1978–2005 působil také jako ředitel výzkumné skupiny CNRS – Imunitní odpověď a vývoj u hmyzu. Mezi lety 1993–2005 byl ředitelem Institutu molekulární a buněčné biologie CNRS ve Štrasburku.

Hlavní doménou vědecké práce je výzkum hmyzí imunity a hormonů. Od octomilek, přešel na složitější organizmus – komára rodu Anopheles.

Ocenění a členství

Je členem Německé akademie věd Leopoldina, Francouzské národní akademie věd, Akademie Europaea, Evropské organizace molekulární biologie (European Molecular Biology Organization, EMBO), Národní akademie věd Spojených států amerických a Ruské akademie věd.

Přehled ocenění

• 2003 – Cena Williama B. Coleyho Výzkumného nstitutu nádorového bujení (Cancer Research Institute William B. Coley Award)
• 2004 – Cena Roberta Kocha (Robert Koch Prize)
• 2007 – Balzanova cena za výzkum vrozené imunity (Balzan Prize, další nositel Bruce A. Beutler)
• 2010 – Cena Lewise S. Rosenstiela (Lewis S. Rosenstiel Award, další nositel Ruslan M. Medžitov)
• 2010 – Cena lékařské vědy Keio (Keio Medical Science Prize)
• 2011 – Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (Gairdner Foundation International Award, další nositel Šizuo Akira)
• 2011 – Shawova cena (Shaw Prize, další nositelé Bruce A. Beutler a Ruslan M. Medžitov)
• 2011 – Zlatá medaile CNRS
• 2011 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu (2011, spolu s Ralphem M. Steinmanem a Bruce Butlerem)^[2]