Julio Caesar

Možná hledáte: Juan de Austria, levoboček císaře Karla V..

Don Julius Caesar markýz d’Austria (Julius Caesar d’Austria či Juan d'Austria) (asi 1586 Praha – 25. června 1609 Český Krumlov) byl prvorozený nemanželský syn císaře Rudolfa II. Zdroje předpokládají, že byl jedním ze šesti dětí, jejichž matkou byla hraběnka Kateřina Stradová,^[1] některé se s tímto názorem neshodují.^[2]

Julio Caesar
Narození	1584 Praha
Úmrtí	25. června 1609 (ve věku 24–25 let) Český Krumlov
Místo pohřbení	Minoritský klášter
Partner(ka)	Markéta Pichlerová
Rodiče	Rudolf II. a Kateřina Stradová
Příbuzní	Anna Dorotea de Austria (sestra)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Rudolf II. měl se svým synem ambiciózní plány. Zprávy vyslanců působících u císařského dvora v Praze uváděly, že panovník uvažuje o politické kariéře pro svého prvorozeného nemanželského syna – hovořilo se o tom, že by se Julius mohl stát sedmihradským knížetem.^[3]

Po otci ovšem Julius zdědil duševní poruchu, která se v rodině Habsburků často vyskytovala.^[4] V roce 1606 zabil sluhu, proto byl poslán do rakouského kláštera v Gamingu. Ještě v témže roce byl přestěhován do Českého Krumlova. I zde svým jednáním pohoršoval místní obyvatele a také se dopouštěl řady vážných zločinů.

Od roku 1607 začal vztah s dcerou místního lazebníka, Markétou Pichlerovou (zvanou mušle). Jednoho dne, kdy měl záchvat zuřivosti, svou milou zbil a pobodal. Bezvládné tělo pak vyhodil z okna zámku.^[5]

„	Jsouc všecka zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo, tak zrasovanou ji z okna vyhodil jako umrlou na skálu. Nepřišla však hodina její, aby se zabila, neboť upadla na smetí a svezla se po něm dolů.	“
— rožmberský kronikář Václav Březan[3]

Markéta tento čin přežila a následně se uzdravila. Julius poté na Markétiných rodičích vymohl, aby mu dívku vydali, což se stalo na masopustní neděli 17. února 1608.^[5] Tehdy ubohá dívka svému osudu neunikla. Don Julius v dalším návalu vzteku Markétu brutálně zavraždil a zohavil její tělo, které rozsekal.^[5] Následujícího dne vyrobil rakev, do které zubožené tělo ukryl.

Trpěl schizofrenií, deviací, měl násilnické sklony. V krumlovském „domácím vězení“, kam byl po vraždě zavřen, se jeho chování zhoršovalo. Křičel, rozbíjel věci, propadal vzteku, různě pohoršoval kolemjdoucí. Zemřel asi na prasklý hnisavý vřed v krku. Byl pohřben v minoritském klášteře v Českém Krumlově. Přesné místo není známo. Rudolf II. z jeho smrti netruchlil.