Kaíd Sibsí

Kaíd Sibsí (arabsky الباجي قائد السبسي‎, Al-Bádží Qáid as-Sabsí, DMG al-Bāǧī Qāʾid as-Sabsī, přepis francouzsky Béji Caïd Essebsi, případně el Sabsi; 29. listopadu 1926,^[1] Sidi Bou Said, Tunisko – 25. července 2019, Tunis^[2]) byl tuniský právník, politik a prezident.

Kaíd Sibsí
Kaíd Sibsí (2015)
Prezident Tuniska
Ve funkci: 31. prosince 2014 – 25. července 2019
Předchůdce	Munsif Marzúkí
Nástupce	Kaís Saíd
Stranická příslušnost
Členství	Call for Tunisia (2012–2019) Constitutional Democratic Rally (1988–1994) nezávislý politik (2011–2012)
Narození	29. listopadu 1926 Sidi Bou Said
Úmrtí	25. července 2019 (ve věku 92 let) Vojenská nemocnice v Tunisu
Příčina úmrtí	respirační selhání
Místo pohřbení	Jellaz cemetery
Choť	Chadlia Caid Essebsi
Děti	Hafedh Caïd Essebsi
Sídlo	Carthage Palace (2014–2019)
Alma mater	Právnická a ekonomická fakulta pařížské univerzity Sadiki College
Profese	politik, advokát a diplomat
Náboženství	islám sunnitský islám
Ocenění	velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1969) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1983) čestný doktor Univerzity Paříž 1 (2015) Řád Serafínů (2015) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2017) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Béji Caïd Essebsi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dne 27. února 2011 byl jmenován premiérem Tuniska. Po parlamentních volbách ho 24. prosince 2012 nahradil Hamadi Jebali. 22. prosince 2014 byl zvolen prezidentem Tuniska.

Narodil se v Sídí Bu Saíd v rodině zemědělce. Byl ženatý, měl dva syny a dvě dcery.

Politická kariéra

Po studiích na právnické fakultě v Paříži se stal v roce 1952 právníkem v Tunisu. V roce 1956, kdy země získala nezávislost, se jako poradce připojil k premiérovi Habíbu Burgibovi, budoucímu prvnímu prezidentovi.

V letech 1957–1971 zastával různé funkce jako ředitel regionální správy, generální ředitel úřadu Národní bezpečnosti, ministr vnitra (od 5. července 1965 do 8. září 1969) a ministr obrany (od 7. listopadu 1969 do 12. června 1970). Poté byl velvyslancem v Paříži. V říjnu 1971 a lednu 1972 vystoupil s názorem, že by v Tunisku měla být větší demokracie, a následně odstoupil z funkce. Do Tunisu se vrátil v dubnu 1981.

Nastoupil do vlády premiéra Muhammada Mzálího jako ministr zahraničních věcí a resort spravoval do června 1986. V roce 1987 byl jmenován velvyslancem v Východním Německu. Mezi roky 1990 a 1991 byl předsedou Poslanecké sněmovny. Dne 27. února 2011 se stal po Muhammadu Ghannúším novým tuniským premiérem. Dne 22. prosince 2014 byl zvolen tuniským prezidentem.

Vyznamenání

• Čestná medaile republiky – Alžírsko, 3. ledna 2013^[3]
• velkostuha Nejvyššího řádu renesance – Jordánsko, 20. října 2015
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 4. listopadu 2015^[3]
• Řád šejka Isy bin Salmána al Chalífy – Bahrajn, 26. června 2016^[4]
• Řád Turecké republiky – Turecko, 2017^[5]
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 8. února 2017^[6]
• řetěz Řádu palestinské hvězdy – Palestina, 6. června 2017
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 31. ledna 2018
• Národní řád za zásluhy – Malta, 15. února 2019^[7]
• Řád krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 29. března 2019^[8]