Kao Ku

Kao Ku (čínsky pchin-jinem Gāo Gǔ, znaky zjednodušené 高谷, tradiční 高穀; 1391–1460) byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung ho roku 1445 jmenoval velkým sekretářem, ve funkci zůstal i po nástupu císaře Ťing-tchaje roku 1449. S návratem Jing-cunga k moci začátkem roku 1457 stanul v čele sboru velkých sekretářů, ale už za několik týdnů byl odvolán.

Kao Ku
první velký sekretář
Ve funkci: 1457 – 1457
Panovník	Jing-cung
Předchůdce	Čchen Sün
Nástupce	Sü Jou-čen
velký sekretář
Ve funkci: 1445 – 1457
Panovník	Jing-cung, Ťing-tchaj, Jing-cung
Narození	1391
Úmrtí	1460
Národnost	chanská
Země	říše Ming
Alma mater	ťin-š’ (1415)
Náboženství	konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Kao Ku je čínské jméno, v němž Kao je příjmení a Ku osobní jméno.

Jména

Kao Ku používal zdvořilostní jméno Š’-jung (čínsky pchin-jinem Shìyòng, znaky 世用), za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-i (čínsky pchin-jinem Wényì, znaky zjednodušené 文义, tradiční 文義).

Život

Kao Ku se narodil roku 1391, pocházel z okresu Sing-chua v jižní metropolitní oblasti Nan č’-li (dnes v prefektuře Tchaj-čou v provincii Ťiang-su).

Vynikl v úřednických zkouškách, roku 1415 složil palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Byl přijat do akademie Chan-lin, s podporou velkého sekretáře Jang Š’-čchiho stoupal v úředních hodnostech, až byl roku 1444 jmenován velkým sekretářem a formálně i náměstkem ministra prací zprava (工部右侍郎, kung-pu jou-š’-lang).

Ve druhé polovině 40. let patřil mezi sekretáře spíše průměrné, zastíněn tehdejším prvním sekretářem Cchao Najem.^[1] Cchao Naj roku 1449 zahynul v bitvě u Tchu-mu, ve které Jing-cung padl do zajetí.^[2] Novým císařem se stal Jing-cungův bratr Ťing-tchaj, současně Kao Ku dostal hodnost ministra prací. Ani za Ťing-tchaje se výrazněji neprosadil, větší moc než velcí sekretáři tehdy měli ministři (zejména Jü Čchien) a vedoucí eunuši.

Po převratu, kterým se Jing-cung začátkem roku 1457 vrátil na císařský trůn, byl jediným ze sekretářů, který nebyl okamžitě odvolán.^[3] Nakrátko zaujal postavení prvního sekretáře, ale rychle své postavení ztratil^[3] a odešel do ústraní.