Karel Albert Sardinský

Karel Albert Sardinský (Carlo Alberto Amedeo di Savoia, 2. října 1798, Turín – 28. července 1849, Porto) byl v letech 1831 až 1849 předposlední král sardinsko-piemontský, vévoda savojský, piemontský a aostský. Předtím byl v letech 1800 až 1831 knížetem z Carignana.

Karel Albert
Sardinsko-piemontský král vévoda savojský kníže carignanský
Karel Albert
Doba vlády	27. dubna 1831 – 23. března 1849
Úplné jméno	Carlo Alberto Amedeo di Savoia
Narození	2. října 1798 Turín, Sardinské království
Úmrtí	28. července 1849 Porto, Portugalské království
Pohřben	Bazilika Superga
Předchůdce	Karel Felix
Nástupce	Viktor Emanuel II.
Manželka	Marie Tereza Toskánská
Potomci	Viktor Emanuel II. Ferdinand Maria Kristína
Dynastie	Savojští resp. savojsko-carignanští
Otec	Karel Emanuel Savojsko-Carignanský
Matka	Marie Kristýna Saská
Příbuzní	Alžběta Savojská (sestra) Umberto I., Marie Klotilda Savojská, Amadeus I. Španělský, Prince Oddone, Duke of Montferrat, Maria Pia Savojská, Donato Etna, Carlo Alberto di Savoia-Carignano, Principe di Savoia[1], Vittorio Emanuele di Savoia-Carignano[1], Vittorio Emanuele di Savoia-Carignano, Principe di Savoia[1], Vittoria Guerrieri[1], Emmanuel Guerrieri de Mirafiori[1], Emanuela Maria Alberta Vittoria di Roverbella[1], Vittorio di Rho[1] a Maria Pia di Rho[1] (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Albert byl prvním panovníkem Sardinsko-piemontského království z vedlejší carignanské větve savojské dynastie. Stalo se tak poté, co zemřel poslední mužský příslušník savojské hlavní linie, král Karel Felix Sardinský.

Politické působení

Poté, co se Karel Albert stal králem, zavedl liberální reformy a v roce 1848 podpořil přijetí ústavy Statuto Albertino. Tato jako jediná z italských ústav přečkala rok 1849; později se stala první ústavou sjednoceného Italského království a formálně zůstala v platnosti až do roku 1948.

Karel Albert se v letech 1848 a 1849 angažoval za sjednocení Itálie, což vedlo k první italské válce za nezávislost, ve které však bylo sardinsko-piemontské království poraženo. Největší porážky sardinskému vojsku uštědřili Rakušané pod vedením maršála Radeckého v bitvách u Custozzy a u Novary. Tyto vojenské neúspěchy vedly k abdikaci krále Karla Alberta dne 23. března 1849. Na sardinsko-piemontský trůn poté nastoupil jeho prvorozený syn Viktor Emanuel II., který o 11 let později stanul v čele sjednocené Itálie jako její král.

Karel Albert zemřel v portugalském městě Porto čtyři měsíce po své abdikaci. Byl tak posledním z řady čtyř po sobě jdoucích sardinských panovníků, kteří abdikovali na své funkce.

Rodina

V roce 1817 se tehdejší carignanský kníže Karel Albert oženil se svojí vzdálenou sestřenicí Marií Terezou Toskánskou, která byla mladší dcerou toskánského velkovévody Ferdinanda III. Pár měl 2 syny a dceru, která ale po roce zemřela:

• Viktor Emanuel II. (14. března 1820 – 9. ledna 1878), král sardinsko-piemontský a od roku 1861 první král sjednocené Itálie

  ⚭ 1842 Adelheid Rakouská (3. června 1822 – 20. ledna 1855), rakouská arcivévodkyně

  ⚭ 1869 Rosa Vercellana (3. června 1833 – 26. prosince 1885), morganatické manželství

• Ferdinand (15. listopadu 1822 – 10. února 1855), vévoda janovský, ⚭ 1850 Alžběta Saská (4. února 1830 – 14. srpna 1912)
• Maria Kristína (4. července 1826 – 25. července 1827)

Vývod z předků