Karel Ferdinand z Kuefsteinu

Karel Ferdinand František hrabě z Kuefsteinu (německy Karl Ferdinand Franz Graf von Kuefstein, Freiherr auf Greillenstein, 31. července 1838, Viehofen, Dolní Rakousy – 1. února 1925, Greillenstein, Dolní Rakousy) byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský politik, diplomat a velkostatkář. Od mládí byl jako majitel velkostatků v Dolních Rakousích dědičným členem panské sněmovny, souběžně působil v diplomacii a nakonec byl rakousko-uherským vyslancem ve Švýcarsku (1895–1902).^[1][2] Proslul mimo jiné jako mecenáš umění a v roce 1918 získal Řád zlatého rouna.

Karel hrabě z Kuefsteina
Rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku
Ve funkci: 1895 – 1902
Předchůdce	Alois Seiller
Nástupce	Karl Heidler
Narození	31. července 1838 St. Pölten, Rakouské císařství
Úmrtí	2. února 1925 (ve věku 86 let) Greillenstein, První Rakouská republika
Titul	hrabě
Choť	(1870) Maria Magda Krüger (1842–1897)
Rodiče	František Serafín z Kuefsteinu a Guidobaldina z Paaru
Profese	politik
Ocenění	Řád Zlatého rouna (1918)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Viehofen u St. Pöltenu (Dolní Rakousy), rodiště hraběte Karla Kuefsteina

Pocházel ze starého rakouského šlechtického rodu Kuefsteinů, narodil se jako starší syn diplomata Františka Serafína z Kuefsteinu (1794–1871), po matce Guidobaldině (1807–1874) byl potomkem rodu Paarů.

Studoval na akademii Theresianum a pak práva na univerzitě ve Vídni. Od roku 1860 působil v diplomatických službách, zastával nižší posty v Berlíně, Mnichově a Bruselu, v letech 1873–1881 byl velvyslaneckým radou v Paříži. Od roku 1881 byl s titulem vyslance a zplnomocněného ministra přidělen na ministerstvo zahraničí,^[3] diplomatickou kariéru zakončil jako rakousko-uherský vyslanec ve Švýcarsku (1895–1902). V této funkci byl vystaven tlaku v roce 1898, kdy byl viněn, že nedokázal zajistit bezpečnost císařovny Alžběty zavražděné v Ženevě, přestože ta cestovala vždy inkognito a odmítala policejní ochranu. Z diplomatických služeb odešel v roce 1902. V letech 1912–1925 byl předsedou Heraldické společnosti ve Vídni.

Erb rodu Kuefsteinů

Tituly a ocenění

Kuefsteinové patřili k tzv. mediatizované šlechtě a v roce 1829 jim byl přiznán nárok na oslovení Jeho Osvícenost (Seine Erlaucht) spojeným s privilegiem užívat knížecí plášť v erbu.^[4] Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1860 jmenován c. k. komořím^[5] a po otci se v roce 1871 stal dědičným členem rakouské panské sněmovny. V roce 1891 obdržel titul c. k. tajného rady.^[6] Během svého působení v diplomacii získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, mimo jiné byl čestným rytířem Maltézského řádu.^[7][8] Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1918 jako rytíř Řádu zlatého rouna.^[9][10] Do zániku monarchie zastával také dědičný úřad nejvyššího komořího nad stříbry v Dolních a Horních Rakousích.

Rakousko-Uhersko

• Řád železné koruny II. třídy (1879)
• Řád železné koruny I. třídy (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• velkokříž Leopoldova řádu (1903)
• Řád zlatého rouna (1918)

Zahraničí

• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• důstojník Leopoldova řádu (Belgie)

Majetek a rodina

Jeho majetkem byl velkostatek Greillenstein v Dolních Rakousích, k němuž patřilo přibližně 1000 hektarů půdy.^[11]

V roce 1870 se v Paříži oženil s Marií Magdou Krügerovou (1842–1897).^[12] Měli spolu tři dcery, rodový majetek přešel na potomstvo Karlova mladšího bratra Františka (1841–1918).^[13]