Karel Mašek

Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Mašek (rozcestník).

Karel Mašek (29. prosince 1867 Praha-Malá Strana^[1] – 12. září 1922 Praha-Hradčany^[2]) byl český básník, spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Psal fejetony do Národních listů, publikoval satirické básně a romány, tvořil a překládal divadelní hry, zejména pro děti. Byl známý jako jemný lyrik s humorem a vtipem, jeho dílo prostupuje melancholie. Používal i pseudonym Fa Presto.^[3]

Karel Mašek
Narození	29. prosince 1867 Praha-Malá Strana Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. září 1922 (ve věku 54 let) Praha-Hradčany Československo Československo
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	vlastibořický hřbitov (50°37′6″ s. š., 15°3′12″ v. d.)
Pseudonym	Fa Presto
Povolání	magistrátní rada
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	literatura, poezie, drama a překladatelská činnost
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pracoval jako magistrátní rada pražského prezidia.^[4] Podílel se na sokolském životě — přispíval do spolkového zpravodaje, účastnil se tradičních šibřinek.^[5]

Kvůli chronické nemoci (tuberkulóza) odjel na jaře 1922 na ozdravný pobyt do letoviska Lido u Benátek. Jeho stav se ale po návratu dále zhoršoval. Zemřel ve svém hradčanském bytě v noci na 13. září 1922, na vrcholu tvůrčích sil.^[4] Pohřben byl ve Vlastibořicích u svých rodičů.^[6]

Citát

„	Karel Mašek byl z nejslušnějších a nejnoblesnějších lidí, s jakými se bylo lze setkati v našem českém životě. Jeho slušnost a noblesa zračily se záporně i v tom, jak dovedl některými lidmi pohrdat; nikoliv proto, že by mu byli zhatili jeho zájmy, ale že nesnesl jejich nízké nebo obojaké povahy. V tom dovedl být až nepříjemně strohý, mělť ve všem všudy rád povahu nad vše a to bylo vedle dobroty jeho srdce a nezdolné přátelské věrnosti k lidem, jež si oblíbil, jeho rysem nejkrásnějším. Jeho přátelství od mlada mne nejen těšilo, nýbrž i ctilo.	“
— Jaroslav Kvapil[7]

Dílo

Mašek byl obratný stylista a jemný lyrik se smyslem pro humor. Měl sklon k báchorkovitosti. Celým jeho dílem prostupuje pocit melancholie.^[8]

Dlouhodobě spolupracoval s deníkem Národní listy jako fejetonista, za války i jako divadelní referent. Známý byl jeho cyklus fejetonů Tak pravil poustevník^[4] (např. Poustevník svět očichává z 2. března 1922).^[9] Na přelomu století působil jako redaktor Volných směrů, spoluzakládal satirický časopis Petrklíče a přispíval do reformních tiskovin (Radikální listy, týdeník Slovo).^[4]

K jeho dílům patří:^[10]

Poezie:

• Utíkej, Káčo! (1894), literární prvotina, v níž parodoval tvorbu známých českých básníků^[4]
• Pierrotova loutna (1904)

Próza:

• Domky z karet (1896)
• Pohádky špatně končící : romantické improvisace (1897)
• Mlýn na samotě (1909)
• Břehy věčného jara (1917), melancholický román o lásce^[8]
• Mír (1919), poetická kniha legend^[4]
• Tři léta s "Mánesem" : k dějinnému vývoji výtvarného umění (1922), humorné vzpomínky na počátky spolku Mánes^[8]

Divadelní hry:

• Hrůza : Drama ze života českých cyklistek (1897)
• Dceruška hostinského (1904), z malostranského prostředí^[8]
• Betlém (1905)
• Indická princezna (1906) — opereta, hudbu složil Karel Bendl
• Otázka (1908) — libreto k opeře, skladatel: Ladislav Prokop
• Král (1909), tragédie namířená proti vulgárnosti davů^[4]
• Malíř Rainer (1911) — libreto k opeře, skladatel: František Picka^[11]
• Kašpárek hvězdářem (1912)
• Pohádkový zákon : pohádka na ruby o čtyřech dějstvích pro loutkové divadlo (1912)^[12]
• Ženy, které potkáváme : pět výjevů ze života mladého muže (1913), nejlepší dramatická práce^[8][13]
• Kašpárkova maminka (1919), loutková hra
• Pyrokles král Tyrský (1919), úprava Shakespearovy hry o Periklovi pro loutkové divadlo

Překlady:

• Hans Christian Andersen: Pohádky a povídky (1902–1905)