Ladislav Prokop Procházka

Ladislav Prokop Procházka, hudební pseudonym Ladislav Prokop (1. května 1872 Litomyšl^[1] – 12. října 1955 Praha), byl český lékař, politik, hudební skladatel a spisovatel.

MUDr. Ladislav Prokop Procházka
2. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa
Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Jan Černý
Předchůdce	Vavro Šrobár
Nástupce	Bohuslav Vrbenský
7. ministr pro zásobování lidu Československa (jako správce)
Ve funkci: 25. dubna 1921 – 26. září 1921
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Jan Černý
Předchůdce	Vladislav Brdlík
Nástupce	Antonín Srba
Narození	1. května 1872 Litomyšl Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. října 1955 (ve věku 83 let) Praha Československo Československo
Choť	Jitka Procházková, rozená Grégrová
Příbuzní	Julius Grégr (tchán) Ivan Herben (zeť)
Alma mater	1. LF UK
Profese	hudební skladatel, lékař, politik, klavírista a houslista
Commons	Ladislav Prokop Procházka
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pamětní deska s Mařatkovým reliéfem v Nemocnici Na Bulovce

Život

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci v roce 1896 pokračoval ve studiu ve Vídni. Jeho celoživotním zaměřením se stalo sociální lékařství, prevence a hygiena.

V roce 1902 se stal městským okresním dětským lékařem Praze a v letech 1909–1935 pracoval jako pražský městský fyzik, dnes bychom řekli jako hlavní pražský hygienik. Za první světové války vedl úspěšný boj s epidemickými chorobami zavlečenými do Prahy válečnými uprchlíky.

Hned po vzniku republiky, spolu s PhDr. Alicí Masarykovou, pracoval na založení Československého červeného kříže. V první úřednické vládě v letech 1920–1921 byl ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy a zároveň byl pověřen vedením ministerstva zásobování. Zastupoval Československou republiku u Mezinárodního hygienického úřadu v Paříži, kde spolupracoval na přípravě mezinárodních smluv o epidemických chorobách a jejich prevenci.^[2]

Jeho názory jsou dodnes neobyčejně živé. Svědčí o tom následující citát:

Stát chudý, šetřící, by mohl stavět místo paláců prosté úřední budovy – a ušetřených pár desítek miliónů věnovat na to, aby tisíce lidí neumíralo ročně bez pomoci a zbytečně. Uznávám, že je třeba šetřit státními penězi, ale žádal bych, aby se také šetřilo lidskými životy, které mají dle staré pověry také cenu… Vidím palácovou horečku u okresů a větších obcí: staví se okresní domy, domy „sociální péče“ s pochybným určením a upotřebením, staví se za desetimilióny paláce pro nemocenské pokladny. Všechny tyto věci mohly trochu počkat; je důležitější postavit nemocnici než okresní dům s hospodou a tanečním sálem; je důležitější starat se o zdokonalení léčení a věnovati na ně peníze, než je vrazit do palácové úřadovny nemocenské pokladny.

MUDr. Ladislav Prokop Procházka, 1927

V dějinách Prahy má nezastupitelné místo, neboť z jeho iniciativy a podle projektu, na kterém pracoval s profesorem MUDr. Karlem Hynkem, byla v letech 1925–1931 vybudována Veřejná všeobecná nemocnice Na Bulovce. Zasloužil se rovněž o vznik pražské ošetřovatelské školy.

Podobně bohatá je i jeho činnost v oblasti kulturní a společenské. Oženil se s dcerou novináře a politika Julia Grégra a nějaký čas byl členem vedení prestižního deníku Národní listy. Přátelil se sochařem Františkem Bílkem (jejich vily sousedily) a spolu s ním pracoval na návrhu sociálního dělnického bydlení. Byl důvěrným přítelem spisovatele Karla Čapka a zúčastňoval se schůzek tzv. Pátečníků. Na vyzvání Čapka a Ferdinanda Peroutky přispěl svou statí do ankety časopisu Přítomnost, kterou zahájil Karel Čapek svým článkem „Proč nejsem komunistou“. Vznikl tak v letech 1924 až 1925 soubor jedenácti úvah o komunismu, komunistických slibech, o existenci Sovětského svazu, ale také o tom, co znamená být demokratem a o rizikách, které svoboda přináší. Do této ankety kromě Procházky přispěli František Langer, Fráňa Šrámek, Josef Kopta, Josef Čapek, Jan Herben, Jaroslav Kallab, Jaroslav Kříženecký, Richard Weiner a Ferdinand Peroutka. Ten také anketu uzavřel shrnující statí „O praporu rudém a šedivém.“ Není proto divu, že po únoru 1948 upadlo jméno Ladislava Prokopa Procházky v zapomenutí.

Byl znamenitý klavírista a houslista. Ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka, u nějž studoval v letech 1900–1903. Na Procházkovu tvorbu měl nezanedbatelný vliv také Antonín Dvořák. Jeho skladby uváděla Česká filharmonie a opery byl hrány jak v Národním, tak ve Vinohradském divadle.

Byl autorem článků v odborném i denním tisku, ale i ucelených monografií. V pozůstalosti se ukázalo, že se pokoušel i o beletrii. Jeho literární pozůstalost obsahující korespondenci s Františkem Bílkem, Karlem Čapkem, povídky, romány, odborné lékařské články a paměti je uložena v Památníku národního písemnictví. Na budově Nemocnice Na Bulovce mu byla odhalena pamětní deska, kterou vytvořil sochař Josef Mařatka.

Jeho dcera Milena (1900–1965) byla manželkou novináře Ivana Herbena.^[3]

Dílo

Opery

• Sen lesa (Národní divadlo 7. 6. 1907)
• Otázka (Divadlo na Vinohradech 29. 1. 1910)

Orchestrální skladby

• Ve stínu lipy (3 symfonické básně podle Svatopluka Čecha, 1905)
• Osud (ouvertura, 1908)
• Staroměstský rynk (3 symfonické obrazy pro velký orchestr, sbor a varhany, 1912)

Komorní skladby

• Suita pro violoncello a klavír (1908)
• Smyčcový kvartet D-dur (1906)
• Klavírní kvintet g-moll: „Per aspera ad astra“ (1905)

Komponoval rovněž skladby pro sokolská cvičení a skladby se sokolskou tematikou.

Odborné práce

• Zdravotnictví Velké Prahy. Popis, úkoly a návrh organisace, Praha 1922.
• Cestou za zdravím. ed. Mladé generace lékařů, sv. 27, 1931

Próza

• Poslední království, Praha 1947 (ISBN 9788086062938 ISBN 8086062937)