Karel Michal

Karel Michal, vlastním jménem Pavel Buksa (28. prosince 1932 Praha – 30. června 1984 Basilej) byl český spisovatel, scenárista a dramatik.^[1]

Karel Michal
Narození	28. prosince 1932 Praha Československo Československo
Úmrtí	30. června 1984 (ve věku 51 let) nebo 1. července 1984 (ve věku 51 let) Basilej Švýcarsko Švýcarsko
Povolání	spisovatel, scenárista a dramaturg
Témata	spisovatel
Manžel(ka)	Viola Fischerová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Pavel Buksa se narodil v Praze do rodiny lékaře. Po maturitě na vinohradském gymnáziu se rozhodl studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Vzhledem k jeho buržoaznímu původu mu doba po Únoru 1948 nepřála a nebyl přijat. Odešel do Ostravy. Zde se živil jako zednický přidavač, pracoval v kovovýrobě a také jako geometr u správy dolů. V roce 1953 byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale po sedmi semestrech školu opustil. V letech 1957 – 1959 vykonával základní vojenskou službu. Po návratu „do civilu“ pracoval jako správce jízdárny, správce přístavu, dlaždič nebo jako pomocný dělník.^[2]

První povídka Plivník dlaždiče Housky mu vyšla v měsíčníku Plamen v roce 1959. Začal přispívat také do týdeníku Nové knihy a do časopisu Host do domu. Postupné uvolňování politického režimu na počátku šedesátých let mu umožnilo pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov. V Literárních novinách pracoval jako literární kritik. Byl pověstný rázností, ironií i satirou, které používal při psaní recenzí, esejí i v reportážích.

Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých filmových umělců.^[3]

V druhé polovině šedesátých let se rozvedl. Záhy po srpnu 1968 odešel s básnířkou Violou Fischerovou do exilu. Emigroval do Švýcarska a usadil se s budoucí ženou v Basileji. Pracoval jako noční strážný u bezpečnostní agentury. Od roku 1969 učil na soukromém gymnáziu latinu, historii a řečtinu. Snažil se založit produkční společnost, ale neuspěl. V sedmdesátých letech dvacátého století začal pracovat v nakladatelství Index. Stal se členem Svazu švýcarských spisovatelů.

Svou emigraci snášel poměrně těžko, nikdy však neuvažoval o návratu do komunistického Československa. Neuměl se sžít s mentalitou Švýcarů, neuspokojovalo ho povolání učitele. Poslední roky podlehl i tvůrčí krizi, cítil se zbytečný. Krátký čas žili s manželkou na ostrově Elba.

Rozporuplnou osobnost manžela Pavla Baksy charakterizovala jeho žena:

„

Byl to od pohledu srandista, vtipálek a frajer, a přitom plachá duše z papíru.

“

Přítel Vladimír Karfík, jenž ho ve Švýcarsku navštívil, vzpomínal:

„

… ten vysoký statný chlap se zmenšil, jako by se nějak sesul do sebe, pohyby měl nejisté a šel na mě z té postavy, jež jako by se hroutila pod neviditelným břemenem, podivný smutek.

“

Konec svého života prožil v Basileji. Zde 30. června 1984 spáchal sebevraždu. Viola Fischerová, manželka, pro něj po jeho smrti napsala sbírku básní „Zádušní básně za Pavla Buksu“.^[4][5]

Ostatky spisovatele Karla Michala byly v roce 2008 převezeny do Čech a 12. října téhož roku uloženy na zbraslavském Havlíně.^[2] Zbraslavský hřbitov č. 1151.

Tvorba

V roce 1960 debutoval krátkými prózami (Elegie, Rapsodie, Tragedie) v časopisu Plamen. Přispíval do periodik Host do domu a Literárních novin. V roce 1961 vydalo Naše vojsko detektivní novelu Krok stranou. Pojetí detektivního příběhu bylo na svou dobu neobvyklé. Autor postavil na první místo morálku, o níž polemizoval s využitím ironizující satiry. Mladý pracovník Veřejné bezpečnosti v knize vypráví o případu s pašovanými hodinkami a obrazy starých mistrů.^[6] První vydání bylo záhy vyprodáno. Kniha byla úspěšná a autor se zapsal do povědomí čtenářů.^[3] Také kritiky, jako byli Milan Jungmann v Literárních novinách^[7] nebo Oleg Sus^[8] byla kniha přijata kladně, „jako obroda“ českého detektivního žánru.^[4]

V roce 1962 vydalo nakladatelstvím Československý spisovatel sbírku groteskních povídek Bubáci pro všední den. Základ tvořily již časopisecky vydané povídky. Za knihu obdržel autor v roce 1962 nakladatelskou cenu Československého spisovatele. Čtenářský úspěch podtrhuje skutečnost, že česky byla vydána devětkrát. Také byla přeložena do řady evropských jazyků jako například do němčiny, angličtiny, polštiny nebo estonštiny. V roce 2010 vyšlo elektronické vydání této knihy.

Povídky jsou postaveny na setkání obyčejných lidí se strašidly nebo nadpřirozenými bytostmi a událostmi. Smysl a význam povídek je založen na skutečnosti, jak jednotlivé postavy obstojí při setkání s nadpřirozenými bytostmi jako je například Bílá paní, mluvící mrtvá kočka nebo duch. Běžní lidé, kterým je narušen jejich stereotypní život, většinou v těchto situacích neobstáli se ctí.^[3]

Povídka z této sbírky Bílá paní byla zfilmována v roce 1965 (scénář Karel Michal, režie Zdeněk Podskalský). Na základě stejné předlohy napsal Jaromír Ptáček v roce 1968 rozhlasovou hru Jak to bylo s Bílou paní .^[1]

Ve druhé polovině šedesátých let dvacátého století se autor začal věnovat také próze s historickou tematikou. Ta se také zásadně lišila od historické prózy té doby. V jeho pojetí byl člověk představován jako aktivní tvůrce dějin. Do pozadí se dostaly historické kulisy i „strhující děj“. Významná byla novela Čest a sláva, vydaná v roce 1966 v nakladatelství Naše vojsko. Děj se odehrává na chátrající tvrzi. Nadčasově pojatý hlavní hrdina, rytíř Václav Rynda z Loučky „donkichotsky“ svádí boj s pocity marnosti v životě a jistotu nalézá v mravních hodnotách a vlastní cti.^[3] Novela byla zfilmována v roce 1968 v režii Hynka Bočana.^[9]

Detektivní próza

Autorovo pojetí detektivního příběhu nebylo ve své době obvyklé. Hlavním tématem knihy je morálka. Poselství knihy je založeno na vlastnostech hlavní postavy, která hájí spravedlnost a vychází z rozumu a logického myšlení obyčejného člověka.

• 1961 – Krok stranou
• 1967 – Gypsová dáma

Historická próza

• 1966 – Čest a sláva

Povídková tvorba

• 1962 – Bubáci pro všední den
• 1977 – Rodný kraj, soubor povídek který byl poprvé vydán v exilu. Sbírka obsahuje tři povídky s historickými tématy (Elegie, Rapsodie, Tragédie). Text s názvem Přemilí sousedé čerpá z prožitých let ve Švýcarsku.^[3]

Publikované texty

• 1960 – časopis Plamen, povídky, Odvaha soudruha Krapka, Pohled z přízemí
• 1977 – sympozium Disidence a literatura, benátské Bienále, Možnost volit

Divadelní hry

• 1967 – Tak to na světě chodí, hra nebyla dokončena
• 1991 – My, občané mélští, vydáno knižně, překlad Viola Fischerová^[10] (na motivy Thukydidova Mélského dialogu)

V literární pozůstalosti zůstalo množství poznámek, skic, nápadů i fragmentů rukopisů, které nikdy nebyly vytištěny. Zachovala se také nevydaná kniha s Ach synku, synku, asi sto dvacet stran, která měla být „oslavou počestnosti“ českého četnictva.^[4]

V roce 2001 vydalo Nakladatelství Lidové noviny v edici Česká knižnice knihu Karel Michal, Soubor díla.^[11]