Karel VII. Bavorský

Karel VII. Albrecht Bavorský (6. srpna 1697 Brusel – 20. ledna 1745 Mnichov) byl od 26. února 1726 bavorský kníže-kurfiřt a od 24. ledna 1742 do své smrti císař Svaté říše římské. V letech 1741 až 1743 byl také českým králem (jako Karel III.). Karel byl členem rodu Wittelsbachů a jeho vláda jako císaře Svaté říše římské tak znamenala konec tří století nepřetržité habsburské císařské nadvlády, přestože byl s Habsburky příbuzný pokrevně i přes sňatek.

Karel VII.
Portrét od Georga Desmaréese, cca 1745
Císař Svaté říše římské
Období	24. ledna 1742–20. ledna 1745
Předchůdce	Karel VI.
Nástupce	František I.
Český (proti)král
Období	19. prosince 1741–12. května 1743
Předchůdce	Marie Terezie
Nástupce	Marie Terezie
Bavorský kurfiřt
Období	26. února 1726–20. ledna 1745
Předchůdce	Maxmilián II. Emanuel
Nástupce	Maxmilián III. Josef
Narození	6. srpna 1697 Brusel, Španělské Nizozemí Španělské Nizozemí
Úmrtí	20. ledna 1745 (47 let) Mnichov, Bavorské kurfiřtství Bavorské kurfiřtství
Pohřben	Theatinerkirche (Mnichov)
Manželka	Marie Amálie Habsburská
Potomci	Maxmiliana Marie Bavorská Marie Antonie Bavorská Tereza Benedikta Bavorská Maxmilián III. Josef Josef Ludvík Bavorský Marie Anna Bavorská Marie Josefa Bavorská
Dynastie	Wittelsbachové
Otec	Maxmilián II. Emanuel
Matka	Tereza Kunhuta Sobieská
Příbuzní	Klement August Bavorský, Josef Ferdinand Bavorský, Emanuel František Josef Bavorský, Filip Mořic Bavorský, Jan Teodor Bavorský, Ferdinand Maria Inocenc Bavorský a Marie Anna Karolína Bavorská (sourozenci) Fridrich August I. Saský, Karel Maxmilián Saský, Josef Saský, Antonín Saský, Marie Amálie Saská, Maxmilián Saský a Tereza Marie Saská (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Albrecht

Karel byl nejstarším synem Maxmiliána II. Emanuela, bavorského kurfiřta, a polské princezny Terezy Kunhuty Sobieské. Kurfiřtem se stal po smrti svého otce v roce 1722. V roce 1726 se Karel oženil s arcivévodkyní Marií Amálií Rakouskou, dcerou císaře Svaté říše římské Josefa I. a neteří císaře Karla VI. Pár spolu měl sedm dětí. Po smrti Karla VI. v roce 1740 si kurfiřt Karel nárokoval Rakouské arcivévodství a nakrátko získal český trůn. V roce 1742 byl zvolen císařem Svaté říše římské. Vládl až do své smrti o tři roky později.^[1][2][3]

Mládí

Narodil se jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. a Terezy Sobieské, z matčiny strany byl tedy vnukem polského krále Jana III. Sobieského. Roku 1699, po smrti svého staršího nevlastního bratra Josefa Ferdinanda, se stal dědicem bavorského vévodství. Ve válce o španělské dědictví byl zajat rakouským vojskem a odveden na výchovu do jezuitského gymnázia. Po skončení války pobýval v Itálii a pomáhal v bojích o Bělehrad.

Život

V říjnu 1722 se ve Vídni oženil s Marií Amálií Habsburskou, mladší dcerou císaře Josefa I. V roce 1726 se stal jako Karel I. Albert nástupcem svého otce a po smrti císaře Karla VI. neuznal Pragmatickou sankci a postavil se proti Marii Terezii. V rámci válek o rakouské dědictví uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků včetně Království českého. Francouzské vojsko pod velením maršála de Saxe dobylo 26. listopadu 1741 Prahu a Karel Albrecht se dne 9. prosince 1741 nechal provolat protikrálem (korunovační klenoty byly ukryty ve Vídni) jako Karel III. Legálním králem českým byla od roku 1740 Marie Terezie, nicméně značná část české šlechty vzdala Karlu Albrechtovi 19. prosince hold.^{[4][pozn. 1]} V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen císařem jako Karel VII. a ve Frankfurtu nad Mohanem korunován svým bratrem, kolínským arcibiskupem a kurfiřtem Klementem Augustem. Po několika porážkách v roce 1744 a znovudobytí uchvácených území (včetně Království českého), jakož i Bavorska vojsky Marie Terezie však fakticky byl císařem bez území (neměl oporu ani v jedné části monarchie a musel uprchnout i z Bavorska). Jeho nástupce v Bavorsku, syn Maxmilián III., se vzhledem k rakouské vojenské převaze vzdal císařských ambicí a v dubnu 1745 uzavřel s Marií Terezií mír.

Rodina

S manželkou Marií Amálií Habsburskou (22. 10. 1701 – 11. 12. 1756) měl následující potomky:

• 1. Maxmiliana Marie (*/† 1723)^[8]
• 2. Marie Antonie (18. 7. 1724 Mnichov – 23. 4. 1780 Drážďany),^[9] pohřbena i s manželem v drážďanské katedrále Nejsvětější Trojice^[10]

  ⚭ 1747 Fridrich Kristián Saský (5. 9. 1722 Drážďany – 17. 12. 1763 tamtéž), kurfiřt saský od října 1763 až do své smrti^[11]

• 3. Tereza Benedikta (6. 12. 1725 Mnichov – 29. 3. 1743 Frankfurt nad Mohanem), svobodná a bezdětná^[12]
• 4. Maxmilián III. Josef (28. 3. 1727 Mnichov – 30. 12. 1777 tamtéž), bavorský kurfiřt od roku 1747 až do své smrti^[13]

  ⚭ 1747 Marie Anna Saská (29. 8. 1728 Drážďany – 17. 2. 1797 Mnichov)^[14]

• 5. Josef Ludvík (25. 8. 1728 Mnichov – 2. 12. 1733 tamtéž)^[15]
• 6. Marie Anna Josefa (7. 8. 1734 Mnichov – 7. 5. 1776 tamtéž)^[16]

  ⚭ 1755 Ludvík Jiří Bádenský (7. 6. 1702 Karlsruhe – 22. 10. 1761 Rastatt), bádenský markrabě od roku 1707 až do své smrti^[17]

• 7. Marie Josefa (30. 3. 1739 Mnichov – 28. 5. 1767 Vídeň)^[18]

  ⚭ 1765 Josef II. (13. 3. 1741 Vídeň – 20. 2. 1790 tamtéž), císař Svaté říše římské v letech 1765–1790 a král uherský, král český, markrabě moravský v letech 1780–1790^[19]

Vývod z předků

Vilém V.

Maxmilián I.

Renata Lotrinská

Ferdinand Maria Bavorský

Ferdinand II. Štýrský

Marie Anna Habsburská

Marie Anna Bavorská

Maxmilián II. Emanuel

Karel Emanuel I. Savojský

Viktor Amadeus I.

Kateřina Michaela Španělská

Jindřiška Adéla Marie Savojská

Jindřich IV. Francouzský

Kristina Bourbonská

Marie Medicejská

Karel VII. Bavorský

Marek Sobieski

Jakub Sobieski

Jadwiga Snopkowska

Jan III. Sobieski

Jan Daniłowicz

Zofia Teofila Daniłowiczówna

Zofia Żółkiewska

Tereza Kunhuta Sobieská

Antoine de La Grange d'Arquien

Henri de la Grange d'Arquien

Antoine de La Grange d'Arquien

Marie Kazimíra d’Arquien

Baptiste de La Châtre of Bruillebault

Françoise de la Châtre

Gabrielle Lamy