Karel Weis

Karel Weis, také Weiss, pseudonym Celestin Nožička, (12. února 1862 Praha^[1] – 4. dubna 1944 Praha) byl český hudební skladatel, sběratel lidových písní a folklorista.

Karel Weis
Základní informace
Narození	12. února 1862 Praha
Úmrtí	4. dubna 1944 (ve věku 82 let) nebo 4. června 1944 (ve věku 82 let) Praha
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Žánry	opera, klasická hudba a opereta
Povolání	hudební skladatel, varhaník, dirigent, folklorista, muzikolog, etnograf, houslista, kapelník, klavírista, redaktor, vydavatel, spisovatel literatury faktu, učitel hudby a hudebník
Nástroje	varhany
Členem skupin	Česká akademie věd a umění
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karel Weis v mládí (kreslil Jan Vilímek 1889)

Narodil se v Praze v rodině kováře.^[2] Studoval na Pražské konzervatoři, zpočátku lesní roh, pak housle. Po čtyřech letech studia byl vyloučen, přešel na varhanickou školu – studoval teorii u Františka Skuherského. Studia ukončil v roce 1881. Nejprve působil jako varhaník kostela sv. Štěpána a současně jako kapelník a sbormistr Maiselovy synagogy a pak vystřídal řadu hudebnických zaměstnání včetně působení v Národním divadle jako houslista ^[3]. V letech 1886-1887 byl kapelníkem Národního divadla v Brně, jednu sezónu působil i v Bautzenu (Budyšíně).^[4] Jeho skladatelské umění mu vyneslo několikaleté rakouské státní stipendium. Byl jedním z mála českých skladatelů, který neměl existenční problémy – kromě českého publika psal i pro publikum německé (Vídeň, Berlín). V roce 1934 byl zvolen řádným členem České akademie ^[5].

V roce 1900 vstoupil do manželství s Marií Šístkovou (*1877), se kterou měl pak čtyři syny (jeden zemřel dvouletý).^[6] Rodina bydlela na pražském Smíchově, dnešním Janáčkově nábřeží.^[2] Byl pochován na pražském hřbitově na Malvazinkách.^[7]

Dílo

Hudba

Jeho hlavním hudebním oborem byla kompozice. Vedle řady oper a operet napsal kantátu Triumfátor (1888). Psal i hudbu baletní a filmovou. Je autorem i jediné symfonie c moll.

Opery a operety

Český název	Původní název	Žánr	Počet dějství	Libreto	Datum premiéry	Místo, divadlo
Viola	–	opera	3	Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský podle Williama Shakespeara	17. ledna 1892	Praha, Národní divadlo
Polský žid	Der polnische Jude	opera	2	Victor Léon, Richard Batka podle Erckmanna-Chatriana	3. března 1901	Praha, Nové německé divadlo
Vesničtí muzikanti	Die Dorfmusikanten	opereta	3	Rudolf Haas podle J. K. Tyla	31. prosince 1904	Praha, Nové německé divadlo
Revizor	Der Revisor	opereta	3	Karel Weis, Oskar Batěk, František Paul podle N. V. Gogola	21. dubna 1907	Praha, Nové německé divadlo
Sultánova nevěsta	Die Sultansbraut	opereta	3	Robert Pohl podle Kálmána Mikszátha	1910	Berlín
Útok na mlýn	Der Sturm auf die Mühle	opera	3	Karel Weis, Rudolf Batka	29. března 1912	Praha, Národní divadlo
Big Ben	Big-Ben	opereta	3	West	1912	Berlín, Theater des Westens
Expresní vlak do Nizzy	Der Extrazug nach Nizza	opereta	1	A. Lippshitz, M. Schonau	1913	Berlín, Theater am Nollendorfplatz
Tančící myšky	Die Tanzmäuschen	opereta	1	G. O. odes-Millo	11. srpna 1916	Vídeň, Apollo-Theater
Blíženci (2. verze Violy)	Die Zwillinge	opera	3	Eliška Krásnohorská, Friedrich Adler, Richard Schubert, Václav Novohradský, Josef Vymětal podle Williama Shakespeara	28. února 1917	Praha, Národní divadlo
Lilli Lora	Lilli Lora	opereta	1	G. O. odes-Millo	1. srpna 1918	Vídeň, Apollo-Theater
Lešetínský kovář	–	opera	3	Karel Weis a Ladislav Novák podle Svatopluka Čecha	6. června 1920	Praha, Národní divadlo
Bojarská svatba	Die Bojarenhochzeit	opera	3	Karel Weis podle Ludwiga Ganghofera	18. února 1943	Praha, Národní divadlo

Jeho nejznámějším a nejvýznamnějším dílem se stalo souborné velké vydání lidových písní Český jih a Šumava v lidové písni, monumentální patnáctisvazkové dílo, které je výsledkem jeho skoro padesátileté sběratelské a konzervační práce. Vycházelo postupně od roku 1928.

Literatura

Pod názvem Rozmarné příhody sepsal své vzpomínky (vydal Josef R. Vilímek, Praha, 1926, ilustroval A. L. Salač.^[8] Do Národní politiky přispíval svými fejetony.^[9]

Posmrtná připomínka

Hrob Karla Weise na pražském hřbitově Malvazinky

V Blatském muzeu ve Veselí nad Lužnicí měl do roku 2018 pamětní síň. Budova muzea ve Veselí nad Lužnicí je pojmenováno po Karlu Weisovi, tzv. Weisův dům. V muzeu se nachází jeho pozůstalost, která je uložena v 85 kartonech a čítá několik tisíc dopisů, not, fotografií, výtvarného umění ... V červnu 2022, po třech letech rekonstrukce, Blatské muzeum znovu otevřelo brány Weisova domu s novými stálými expozicemi. Životní osudy a dílo hudebního skladatele a zachránce jihočeské lidové písně přibližuje drobná expozice „Karel Weis a Blata“^[10].

Zajímavost

Opera Der polnische Jude (Polský žid), kterou složil na německé libreto, byla při vzniku považována za německé dílo, a tak Národní divadlo v Praze odmítlo její uvedení a postoupilo práva Novému německému divadlu v Praze, které jí nechtělo, protože autor hudby byl Čech.