Karl Davydov

Karl Juljevič Davydov, rusky Карл Юльевич Давидов (*1838 Kuldīga – †1889 Moskva), byl ruský violoncellista. Byl také skladatelem, hlavně pro violoncello. Jeho jméno se objevuje v různých podobách: Davydov, Davidoff, Davidov a další, přičemž jeho křestní jméno se někdy píše jako Charles nebo Carl.

Karl Davydov
Narození	3.jul. / 15. března 1838greg. Kuldīga
Úmrtí	14.jul. / 26. února 1889greg. (ve věku 50 let) Moskva
Místo pohřbení	Vvěděnský hřbitov
Alma mater	Fakulta fyziky a matematiky Imperátorské moskevské univerzity Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolání	dirigent, hudební skladatel, operní pěvec, hudební pedagog, vysokoškolský učitel a violoncellista
Zaměstnavatelé	Petrohradská konzervatoř Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Choť	Alexandra Arkadyevna Davydova
Děti	Lidija Karlovna Tugan-Baranovskaja[1]
Příbuzní	August Davidov (bratr) Aleksej Avgustovič Davidov (synovec)[2]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Davydov se narodil v židovské rodině v Kuronsku jako syn lékaře. Jeho starší bratr August Davidov byl známý matematik a pedagog a jeho synovec Alexej Davidov se také stal violoncellistou a skladatelem, kromě toho byl obchodníkem.

V mládí Davydov studoval matematiku na Petrohradské univerzitě a poté se věnoval kariéře skladatele, studoval u Moritze Hauptmanna na konzervatoři v Lipsku. V roce 1850 se stal violoncellovým sólistou na plný úvazek, přičemž pokračoval ve skládání. V roce 1863 přijal místo profesora violoncella na konzervatoři v Petrohradě a následně se v roce 1878 stal ředitelem. V roce 1886 ho skandál vyhnal z funkce a ředitelem se stal Anton Rubinstein. Měl mnoho studentů, včetně Alexandra Veržbiloviče.

Měl v úmyslu napsat operu na téma Mazeppa. Viktor Burenin napsal libreto pro tento účel v roce 1880, ale když se Davydov ukázal jako neschopný najít čas na skládání, Burenin nabídl libreto Čajkovskému. Přestože se Karl Davydov dobře znal s Čajkovským, nebyl příbuzný s knížaty Davydovovými, ruskými pravoslavnými, za které se provdala Čajkovského sestra Alexandra.

Davydov se znal s řadou špičkových skladatelů, hudebníků a šlechty. V roce 1870 hrabě Wilhorsky, mecenáš umění, daroval Davydovovi violoncello (stradivárky) z roku 1712. Několik skladatelů mu věnovalo díla, zejména Čajkovský Cappricio Italien a Anton Arenskij první klavírní trio.

Davydov pokračoval v sepsání své stále oblíbené učebnice „violoncellové školy“, etud a techniky, dokončené v roce 1888, přičemž vzal v úvahu fyzická omezení pro rozvoj možností jak v ruce smyčce, tak ve hře ve vysokých registrech. Davydov zemřel v Moskvě dne 26. února 1889.

Dílo (výběr)

• Opus 5, violoncellový koncert č. 1 h moll (1859)
• Opus 6, Souvenir de Zarizino: 2 salonní skladby (Nocturne – Mazurka) pro violoncello a klavír
• Opus 7, Fantasie z ruské lidové písně pro violoncello a orchestr
• Opus 9, 3 Pièces caractéristiques pro violoncello a klavír
• Opus 11, Koncert Allegro a moll pro violoncello a orchestr nebo violoncello a klavír
• Opus 14, Violoncellový koncert č. 2 a moll (1863) (1860?)
• Opus 16, 3 Salonní skladby pro violoncello a klavír
• Opus 17, Souvenirs d'Oranienbaum (Adian – Barcarolle)
• Opus 18, Violoncellový koncert č. 3 D dur (1868)
• Opus 20, 4 skladby pro violoncello a klavír
• Opus 23, Romance sans Paroles G dur
• Opus 25, Balada pro violoncello a orchestr nebo klavír G dur (1875)
• Opus 30, 3 salonní skladby
• Opus 31, violoncellový koncert č. 4 e moll (1878)
• Opus 35, Smyčcový sextet
• Opus 37, Suite pour l'orchestre (Suita pro orchestr)    
• "Poltawa", Opera podle Puškina (1876, nedokončená)
•  Hymnus pro 10 violoncell a perkusi
•  Opus 40, kvintet pro klavír a smyčce g moll (1884)