Karl Hermann Wolf

Karl Hermann Wolf (27. ledna 1862 Cheb^[1] – 11. června 1941 Vídeň)^[2] byl rakouský a český novinář, publicista a politik německé národnosti, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady; jeden z předáků německorakouského nacionalistického, všeněmeckého proudu.

Karl Hermann Wolf
Karl Hermann Wolf
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1897 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1897 – 1918
Poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919
Stranická příslušnost
Členství	Všeněmecké sjednocení Něm. radikální str.
Narození	27. ledna 1862 Cheb Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. června 1941 (ve věku 79 let) Vídeň Německá říše Německá říše
Alma mater	Německá univerzita Praha
Profese	politik, vydavatel, spisovatel a novinář
Commons	Karl Hermann Wolf
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob ve Vídni

Biografie

Vystudoval gymnázium v Liberci a práva na německé univerzitě v Praze. Působil jako novinář a publicista. Psal pro listy Deutsche Volkszeitung, Deutsche Volksblatt a Deutsche Wacht. Podílel se na práci na konverzačním slovníku. Angažoval se veřejně a politicky, byl předákem německorakouských spolků.^[2]

V 90. letech patřil spolu s Georgem von Schönererem mezi hlavní osobnosti všeněmeckého hnutí v Rakousku. Tento politický proud se definoval národnostně radikálně, byl kritický k Rakousku-Uhersku a naopak hlásal blízkost s Německou říší. Všeněmci se výrazně podíleli na protestním německém hnutí proti Badeniho jazykovým nařízením z roku 1897, která měla zvýšit úřední status češtiny. Na zasedání Říšské rady na jaře 1897 označil Wolf tato nařízení za neslýchaný a frivolní atentát na Němce. Po sérii slovních potyček, ve kterých Wolf urážel českou národnost, byl poslancem Ignátem Hořicou označen za „nestoudného chlapa", což Wolf použil jako záminku k vyzvání na souboj. Hořica přijal a zvolil si šavle. Poslanci se střetli 8. května 1897 v 9 h v Josefských kasárnách. Oba, Wolf však více, byli poraněni na rukou. (Hořicovo zraněni vzniklo kvůli nedbalosti jeho sekundantů.) Oficiálním vítězem souboje byl uznán Hořica.^[3] Během rozpravy v září 1897 zase předsedu vlády Kazimíra Felixe Badeniho označil za polského padoucha. Badeni si u císaře vyžádal souhlas s vyzváním Wolfa na souboj. Ten se odehrál 25. září 1897. Badeni byl při něm raněn do pravé ruky.^[4]

Na přelomu století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách roku 1897^[5] a opět roku 1899 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Teplice, Duchcov, Bílina).^[6] Mandát obhájil za týž obvod v řádných volbách v roce 1901. Politicky patřil tehdy k Všeněmeckému sjednocení.^[7] Uspěl i ve volbách v roce 1908,^[8] nyní jako člen a zakladatel Německé radikální strany,^[9] která vznikla, když se skupina okolo Wolfa odtrhla od všeněmecké skupiny vedené Georgem von Schönererem.

Dlouhodobě rovněž zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam poprvé usedl po volbách roku 1897, zvolen byl za městskou kurii v obvodu Trutnov, Vrchlabí atd. Za týž obvod uspěl i ve volbách roku 1901 (v nich všeněmecké parlamentní zastoupení výrazně vzrostlo.^[10]). Rezignaci oznámil na schůzi 29. listopadu 1901, ale opětovně byl zvolen v následné doplňovací volbě a znovu složil slib 4. února 1902. Opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1907, konaných již podle všeobecného a rovného práva (obvod Čechy 95). Usedl do poslanecké frakce Německý národní svaz, v jehož rámci zastupoval Německou radikální stranu. V témž poslaneckém klubu zasedal i po dalších volbách roku 1911.^[11]

Po válce zasedal ještě v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung).^[2]

Zemřel 11. června 1941 ve Vídni,^[12] pohřbený byl v evangelické části Vídeňského ústředního hřbitova.