Karl Leuthner

Karl Leuthner, uváděn též jako Karl Leutner (12. října 1869 Padochov^[1] – 8. května 1944 Vídeň^[2][3]), byl rakouský sociálně demokratický politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období poslanec rakouské Národní rady.

Karl Leuthner
Karl Leuthner
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1911 – 1918
poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska
Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919
poslanec Ústavodár. nár. shromáždění Rakouska
Ve funkci: 4. března 1919 – 9. listopadu 1920
poslanec rakouské Národní rady
Ve funkci: 10. listopadu 1920 – 1. října 1930
Ve funkci: 2. prosince 1930 – 17. února 1934
Stranická příslušnost
Členství	rakouská soc. dem.
Narození	12. října 1869 Padochov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. května 1944 (ve věku 74 let) Vídeň Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	Feuerhalle Simmering
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik a novinář
Commons	Karl Leuthner
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vychodil střední školu v Brně a pak studoval práva na Vídeňské univerzitě, ale nedokončil ji. Seznámil se s Victorem Adlerem. Angažoval se v Sociálně demokratické straně Rakouska. Od roku 1895 byl redaktorem listu Arbeiter-Zeitung.^[2][3]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Dolní Rakousy 13. Usedl do poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.^[4]Profesně byl k roku 1911 uváděn jako redaktor Arbeiter-Zeitung.^[5]

V rámci sociální demokracie patřil k pravicovému křídlu, které bylo ovlivněno národními myšlenkami a podporovalo koncept Mitteleuropy navržený Friedrichem Naumannem. V roce 1918 patřil mezi jasné stoupence anšlusu zbytku Rakouska k Německu a odmítal koaliční vládu sociálních demokratů a křesťanských sociálů. Sám přispěl ke konci této vlády velké koalice, když se utkal v parlamentu ostře s křesťanským sociálem Leopoldem Kunschakem.^[3]

Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung), následně od 4. března 1919 do 9. listopadu 1920 jako poslanec Ústavodárného národního shromáždění Rakouska a pak byl od 10. listopadu 1920 do 1. října 1930 a znovu od 2. prosince 1930 do 17. února 1934 poslancem rakouské Národní rady, stále za rakouskou sociálně demokratickou stranu.^[2] Společně s Otto Glöckelem se pokusil prosadit jednotný školský systém.^[3]

Po roce 1934 se zcela stáhl mimo veřejný a politický život.^[2][3]