Karl Radek

Karl Bernardovič Radek (polsky Karol Berngardowicz Radek, rusky Карл Бернардович Радек; 31. října 1885, Lvov – 19. května 1939, Verchněuralsk) byl sovětský komunistický politik židovského původu.

Karl Radek
Karl Radek v Moskvě (před rokem 1936)
Rodné jméno	Karol Sobelsohn
Narození	31. října 1885 Lvov
Úmrtí	19. května 1939 (ve věku 53 let) Verchněuralsk
Alma mater	Jagellonská univerzita
Povolání	politik, vysokoškolský učitel, novinář, revolucionář a politický vězeň
Zaměstnavatelé	Sunjatsenova univerzita pracujících Číny (1925–1927) Kominterna
Politické strany	Sociální demokracie Království Polska a Litvy (1904–1912) Sociálnědemokratická strana Německa (1908–1913) Komunistická strana Sovětského svazu Komunistická strana Německa
Partner(ka)	Larisa Michajlovna Rejsněrová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako Karol Sobelsohn v židovské rodině. Jméno „Radek“ vzal z oblíbené postavy z knihy Syzyfowe prace od Stefana Żeromského. V roce 1904 se připojil k Sociálně demokratické straně Polska a účastnil se 1905 revoluce ve Varšavě.

V roce 1907 se přesunul do Německa, připojil se k SPD a pracoval na různých stranických novinách do té doby, než byl za nejasných okolností v roce 1913 vyhnán. Po propuknutí první světové války se přesunul do Švýcarska, kde se poprvé setkal s Leninem. V roce 1917 po vypuknutí říjnové revoluce odcestoval do Petrohradu a stal se aktivním bolševickým činitelem. Byl jedním z pasažérů „zapečetěného vlaku“, v němž cestoval i Lenin a jiní ruští politici z vyhnanství. Spolu s Bucharinem podporoval německou revoluci v letech 1918–1919.

Jeho vliv po Leninově smrti v roce 1924 začal upadat a nakonec ztratil své místo v ústředním výboru a v roce 1927 byl vyhnán. I T. G. Masaryk často citoval jeho slova (O bolševictví): „Leninova taktika připomínala spíše taktiku Ivana Hrozného a znamenala tisíce a tisíce životů, marně utracených“.^[1] V roce 1930 se opět vrátil a pomáhal psát do sovětských stranických novin Pravdy, ale během Moskevských procesů, které byly součástí Stalinova Velkého teroru, byl obviněn ze zrady a při druhém moskevském procesu v roce 1937 byl odsouzen k 10 letům práce v gulagu.

Byl zavražděn při pokusu o útěk z gulagu v roce 1939. Během vyšetřování bylo ustanoveno, že byl zabit agentem NKVD.