Kartlijsko-kachetské království
historický státní útvar From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Kartlijsko-kachetské království (gruzínsky ქართლ-კახეთის სამეფო; latinizovaně kartl-k'akhetis samepo) byla monarchie na území dnešní Gruzie (a částečně též Arménie, Ázerbájdžánu a Ruska), jež existovala v letech 1762–1801. Jejím zakladatelem byl kachetský král Erekle II., kterému se podařilo své Kachetské království spojit s Kartlijským královstvím a po letech rozdrobení gruzínského území tak navázat na mocné středověké Gruzínské království.
Remove ads
Dějiny
Obě východní gruzínská království byla dlouhodobě pod íránským vlivem, který se pokoušeli narušit Osmané. V roce 1744 udělil íránský Nádir Šáh Teimurazovi II. a jeho synovi Ereklovi II. královský majestát za jejich loajální odboj proti Osmanům. Teimurazovi dal královsku korunu v Kartlijském království, Ereklovi v Kachetském. Oba panovníci byli korunováni v souladu s křesťanskou tradicí v roce 1745. Využili pak nepokojů v Íránu, které následovaly po zavraždění Nádira Šáha v roce 1747, a etablovali se jako prakticky nezávislí vládci. Když Teimuraz 8. ledna 1762 zemřel, převzal po něm Erekle i kartlijský trůn, a založil tak po několika staletích velký gruzínský stát.[1]
Ačkoli se Erekle de iure podřídil nové íránské dynastii Zandů, království zůstalo de facto autonomní po další tři desetiletí. V roce 1783 Erekle podepsal Georgijevskou smlouvu s Ruskou říší, kterou učinil z království ruský protektorát.[2][3] Chtěl tak získat definitivní záruku ochrany před íránskými pokusy o dobytí východní Gruzie. V 90. letech 18. století založil Agá Muhammad Chán novou perskou vládnoucí dynastii, mnohem agresivnější než předchozí: Kádžárovce. Ti se rozhodli znovu dobýt Kavkaz a nastolit zde svou suverenitu. Poté, co Erekle II. odmítl vypovědět smlouvu s Ruskem a dobrovolně znovu přijmout íránskou suverenitu výměnou za mír, Agá Mohammad Chán Kartlijsko-kachetské království napadl. Dobyl a vyplenil Tbilisi a fakticky dostal zemi zpět pod íránskou kontrolu. To však nemělo dlouhého trvání, protože byl o dva roky později zavražděn. Rok na to (1798) zemřel i Erekle II.
.jpg)
.svg){kind=link}
.svg){kind=link}
Nastalo období zmatku, jehož využili Rusové. Nechali na trůn dosadit Ereklova syna Giorgie XII., ačkoli Ereklův nástupnický řád žádal nástupnictví jeho bratra. Giorgi nejistý si svou pozicí a ohrožený příbuznými, tajně vyzval ruského cara Pavla I. k invazi, pod podmínkou, že ho ponechá na trůně. Ve chvíli, kdy Rusové zemi vojensky kontrolovali, však car nesplnil tajnou dohodu a roku 1800 Kartlijsko-kachetské království připojil ke svému impériu. Giorgi záhy zemřel a krátce poté byl zavražděn i Pavel I. Vznikla tak možnost, že nový car Alexandr I. by mohl splnit slovo dané bagrationskému panovníkovi svým předchůdcem. Snad o tom i vážně uvažoval, ale nenašel dle všeho mezi žijícími Bagrationy vhodného poddajného kandidáta. 12. září 1801 tak potvrdil anexi království, čímž se jeho historie definitivně uzavřela. Po rusko-perské válce v letech 1804-1813 Írán oficiálně uznal Gulistánskou smlouvou ruský nárok na toto území.[4]
Tento vývoj byl naprosto zásadním mezníkem v dějinách Gruzie, ruský vliv měl její osud formovat příští dvě století.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads