Kinshasa
hlavní mesto Domkratické republiky Kongo From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Kinshasa (výslovnost Kinšasa, ngalsky Kinsásá) je hlavní město Demokratické republiky Kongo a s přibližně 15 miliony obyvatel[1] třetí největší aglomerace Afriky po Lagosu a Káhiře. Leží na břehu řeky Kongo a s městem Brazzaville, hlavním městem sousedního Konga, na druhém břehu tvoří konurbaci čítající přes 18 milionů obyvatel.[2] Jedná se o největší frankofonní město na světě, kde francouzština slouží jako jazyk úřadů, vzdělávání, médií a komerce. Na ulicích slouží jako lingua franca ngalština.[3]
Remove ads
Název
Dříve se město jmenovalo Léopoldville (podle belgického krále Leopolda II.). Změnu názvu na současný, podle vesnice, která zde měla stát před příchodem belgických kolonizátorů, inicioval v roce 1966 Mobutu Sese Seko.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat.
Remove ads
Administrativní dělení
Kinshasa se dělí na 4 obvody, které jsou dále rozděleny na 4 městské části (communes).
Historie
Ještě před příchodem evropských kolonizátorů byla místní oblast osídlena. Do 17. století se zde přes různé prostředníky rozšířily plodiny ze Spojených států. Obchod zprostředkovávali tzv. „říční lidé“ (Bangala).
Kinshasa byla založena v roce 1881 Henrym Moltonem Stanleym jako obchodní stanice.[4] Do roku 1898, když byla dostavěna železnice z Matadi k Malebu – rozsáhlé vodní ploše na řece Kongo. Situace se právě změnila tím, že díky dráze bylo možné zboží z afrického vnitrozemí překládat z lodí na koleje a obráceně; tím se podařilo obcházet nesplavné Livingstonovy vodopády. Do roku 1910 byl Léopoldville domovem pro ani ne pět tisíc lidí.
V roce 1914 byl vybudován ropovod z Matadi a v roce 1921 bylo zavedeno letecké spojení do Stanleyville. V důsledku toho se v roce 1923 stala administrativním hlavním městem Belgického Konga namísto Bomy.[5]
Na rozdíl od mnoha dalších koloniálních hlavních měst není položena na pobřeží, ale 350 km ve vnitrozemí. Byla tedy založena jako říční přístav umožňující plavbu dále do vnitrozemí. V 30. letech minulého století okolo přístavu vyrostla nová předměstí, např. Barumbu nebo Lingvala.
V roce 1940 mělo město pouze 50 000 obyvatel. Koloniální správa původně uplatňovala zákaz trvalého pobytu domorodých obyvatel. Toto pravidlo bylo postupně zrušeno a do města přišla řada žen (ještě v roce 1933 byl poměr počtu žen a mužů ve městě 1:2), které se zasloužily o výrazný nárůst porodnosti. V roce 1960 mělo město již 400 000 obyvatel. V polovině 90. let se počet obyvatel pohyboval kolem 4,5 milionu.
Roku 1950 získala Kinshasa svůj územní plán; další byl přijat roku 1975.
V roce 1959 došlo k rozsáhlé vzpouře ve městě.[6]
K nárůstu plochy města došlo ihned po osamostatnění země. Následovala však pětiletá občanská válka, která zničila i plánovací kapacity místní samosprávy. Kinshasa tudíž dále rostla bez náležitého plánování. Přes rozlehlost města nedosahuje hustota zalidnění hodnot známých ze západní Afriky.
Klíčovými pro rozvoj Kinshasy bylo období po druhé světové válce, kdy do země proudily vysoké investice, dále pak občanská válka letech 1960 až 1965, kvůli které přišlo do hlavního města mnoho obyvatel z venkova (kteří byli válkou nejvíce postiženi) a konečně Zairianizace prezidenta Mobutua (převedení podniků se zahraničními vlastníky do rukou občanů země), která vedla k zániku mnoha podniků, zejména na venkově. Zároveň se však zvýšily reinvestice zisků v hlavním městě (noví vlastníci podniků pocházeli hlavně z Kinshasy).
Kinshasa byla za Mobutuova režimu značně protežována. Mezi léty 1969 a 1976 bylo 36 % národních investic schválených tzv. Investiční komisí umístěno v Kinshase a jejím okolí (World Trade Centre, Cité de la Voix du Zaïre, mimoúrovňová křižovatka Limete, vodní elektrárny na Kongu, slévárny v Maluku, cementárna, průmyslová zóna Inga) zatímco provincie Shaba jich získala jen 14 %.
Roku 1984 žilo ve městě 2,6 milionu obyvatel, podle oficiálně provedeného sčítání lidu. V roce 1988 jiné záznamy uvádějí pět milionů obyvatel.[7] Od té doby růst obyvatel pokračuje. Podle odhadů OSN se město šíří tempem 8 km2 ročně. Nová obydlí jsou mnohdy nuzná a jedná se o neformální osídlení, resp. o slumy. Objekty vznikající bez jakéhokoliv profesionálního stavebního postupu mnohdy ničí povodně nebo sesuvy půdy, což způsobuje rizika pro bezpečnost místních obyvatel.
Průmyslový výkon metropole byl v závěru 80. let 20. století zanedbatelný; zastoupen byl průmysl potravinářský, ale také lehký, jako např. zpracování plastů, zápalek, baterií apod.[8] I tak byl podíl města na HDP země okolo 20 %.[9]
Demografickému nárůstu pomohl i příliv uprchlíků, resp. vnitřně vysídlených osob během druhé konžské války. V roce 1991 bylo vyrabováno místní letitě.[10]
Díky vodním elektrárnám na řece Kongu (Inga I a Inga II) má Kinshasa dostatečné dodávky elektřiny. Přesto dochází u domácností čas od času k výpadkům proudu, někdy i na hodiny denně.[11]
Remove ads
Současnost
Velkou potíží města i celého státu je rozvrácená státní správa. To se promítá například na trhu s pozemky v hlavním městě. Ten je mimořádně nepřehledný – důležitou roli v něm již od osamostatnění země hrají oblastní náčelníci. Zaměstnanci katastrálních úřadů často zcizili katastrální mapy a nabízejí služby zprostředkování všem, kteří chtějí koupit pozemek nebo zamezit jeho odebrání někým jiným.
Kinshasa je jedním z příkladů dopadů městského způsobu života na šíření AIDS. Čtvrť Matongé, kde je soustředěna místní prostituce, prosperovala i v obdobích hospodářského poklesu. Existenci AIDS navíc sami místní občané dlouho popírali. Z francouzské zkratky AIDS – SIDA si ironicky vytvořili sousloví Syndrome Imaginaire pour Décourager les Amoureux („Smyšlený syndrom k zastrašení milenců“).
Remove ads
Kultura
V Kinshase se nachází Národní muzeum Demokratické republiky Kongo, Národní muzeum Kinshasy, Muzeum prehistorie a Mramorový palác. Ve městě lze rovněž nalézt i několik výtvarných galerií, sídlí zde i Akademie výtvarných umění a pořádají se zde různé výstavy.
Ve městě stojí botanická zahrada (francouzsky Jardin Botanique de Kinshasa). Nedaleko od ní se nachází i zahrada zoologická.
Doprava
Významné je mezinárodní letiště N'Djili, říční přístav a železniční spojení do Matadi.[12] To má význam především pro nákladní dopravu z důvodu nemožnosti vnitrozemské plavby po řece Kongo kvůli Livingstonovým vodopádům, jak již bylo uvedeno.
Z hlediska dopravy silniční byl v 3. desetiletí 21. století budován most do sousedního města Brazzaville, který by měl být dobudován v roce 2028. Náklady na jeho výstavbu mají činit 815 milionů USD.
Město má nedostatečný systém veřejné dopravy. V 3. dekádě 21. století byl iniciován systém autobusových linek (Transco), jinak dopravu zajišťují většinou minibusy a vozy taxislužby. Časté jsou dopravní zácpy a dopravní nehody.[13] Hlavní osou města je západo-východní třída 30. června (francouzsky Boulevard du 30 Juin), která má podobu osmiproudé magistrály obklopené výškovými budovami.
Remove ads
Životní prostředí
Rozšířené je znečištění ovzduší.[14] Způsobuje ji často vypalování lesů v okolí a topení nekvalitními palivy.
Časté bývají rovněž i přívalové povodně, které ničí hustě postavené domy v blízkosti vodních toků.[15]
Ve městě se nachází velmi málo parků a pokud ano, tak je vstup do nich placený nebo jinak omezený.
Bezpečnost
Statisticky zde docházelo kdysi k 112 vraždám na 100 000 obyvatel, čímž se řadila Kinshasa co do zločinu za nejnebezpečnější město v Africe. Po pandemii nemoci COVID-19 se ale počit těchto zločinů začal snižovat. Rozsáhlé slumy na okrajích města často produkují řady gangů, které ovlivňují negativně bezpečnostní situaci ve městě.
Sport
Hlavní stadion města nese název Stade des Martyrs a menší v jeho blízkosti potom Stade Tata Raphaël.
Partnerská města
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads