Klášter Morimond
zřícenina kláštera ve Francii From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Morimondské opatství (francouzsky L'abbaye de Morimond; odvozeno z lat. sousloví mori mundo, „zemři světu“, tj. vzdej se pozemských radovánek, tužeb a cílů) byl cisterciácký klášter poblíž městečka Parnoy-en-Bassigny, nacházející se v departmentu Haute-Marne ve francouzském regionu Champagne-Ardenne. Mormimond byl čtvrtým ze čtyř velkých založení kláštera v Citeaux, které měly zásadní vliv na šíření cisterciáckého mnišství, společně s kláštery La Ferté na jihu, Pontigny na západě a Clairvaux na severu. (Dohromady těch pět klášterů tvořilo tzv. protoopatství, z jejichž iniciativy byly založeny všechny další cisterciácké kláštery po Evropě.)
Remove ads
Historie
Morimondský klášter byl založen roku 1115 hrabětem Olderikem z Aigremontu a jeho ženou Adélou z Choiseul. Náležel pod langreskou diecézi a byl obydlen řeholníky z kláštera Cîteaux. První opat, známý jako „pilíř cisterciáctví“, byl Arnold Němec. Díky jeho energii a vlivu, vyrostlo morimondské opatství s nebývalou rychlostí a založilo řadu kolonií ve Francii, německých zemích, Čechách, Španělsku, v Polsku a na Kypru. Jedinou fundací Morimondu na území Anglie a Walesu byl klášter v Dore, založený v roce 1147. Mezi nejznámější dceřiné kláštery Morimondu patří Ebrach v Německu (1126), Heiligenkreuz v Rakousku (1134) a Aigubelle ve Francii (1137), který byl později obnoven reformními cisterciáky – trapisty. Po následující dvě století Morimond nepřestával být aktivní ve fundování nových cisterciáckých klášterů, a to do té míry, že koncem 18. století mohl Morimond mezi své fundace počítat téměř 700 mužských a ženských klášterů.
Vyjádření několika papežů podřídilo hlavní španělské rytířské řády pod církevní správu morimondského opatství. Jednalo se o: Řád calatravských rytířů (1187), Řád alcántarských rytířů (1214), Řád Kristův (1319) a později i Řád svatého Lazara v Savojsku.
Jednou z významných osobností, které prošly tímto klášterem byl biskup Oto z Freisingu, syn markraběte Leopolda III. Babenberského a jeho ženy Agnes, dcery císaře Jindřicha IV. Ota z Freisingu studoval v Paříži a poté vstoupil do kláštera, jehož se stal představeným. Také papež Benedikt XII., třetí z avignonských papežů (1334–42), započal svoji kariéru jako mnich právě zde.
Klášter byl zničen v roce 1572 během hugenotských válek a za třicetileté války v roce 1632. Definitivně byl opuštěn v roce 1791, za Velké francouzské revoluce.
Remove ads
Popis
Trojlodní konventní chrám s transeptem, polygonálně uzavřeným chórem a bočními loděmi s kaplemi, byl v souladu s cisterciáckými stavebními předpisy strohý a rezervovaný, bez věží a umělecké výzdoby.
Po ničení za francouzské revoluce se ze středověkých budov zachoval pouze konventní chrám, jenže v průběhu 19. století se neudržovaná stavba zřítila, byla rozebrána na stavební materiál. Do dnešních dnů tak zbyly jen části obvodového zdiva severní boční lodi. Jinak z celého klášterního areálu přežily ještě některé budovy, resp. jejich části (včetně brány), postavené ovšem až v průběhu 18. století.
Z kláštera v Morimondu byly bezprostředně založeny dceřinné kláštery Bellevaux (1119), Kamp (1123), Ebrach (1127), Altenberg (1133), Morimondo (1134), saský Georgenthal (1140), polský Jędrzejów (1140), Franquevaux (1143), Riddagshausen (1145) a Dore (1147).
Remove ads
Význam pro Čechy a střední Evropu
Klášter Morimond byl co do počtu klášterů z něj vzniklých, po Clairvaux druhým nejproduktivnějším. Vzhledem ke své poloze ve východní Francii stojí za většinou cisterciáckých opatství založených ve střední a východní Evropě.[1]
Byl nejvýznamnějším ze čtyř francouzských protoklášterů pro cisterciáky z českých zemí. Stojí totiž na počátku filiačních stromů téměř všech cisterciáckých klášterů založených v Čechách ve 12. století, i některých dalších. Zpravidla byl jeho prostředníkem klášter v bavorském Ebrachu, dále bavorský Klášter Kamp, z něhož byl osazen Klášter Valdsasy (Waldsassen) v horní Falci a odtud Sedlec, Osek, Zbraslav, Klášterní Skalice a ženské kláštery v Pohledu u Havlíčkova Brodu (1263) a Aula Panny Marie na Starém Brně (1323). Z Kampu byl prostřednictvím saské filiace Altzella osazen lužickosrbský ženský klášter v Marienthalu, a odtamtud přišly sestry do kláštera v Předklášteří u Tišnova (1230), po Oslavanech (1225) druhého a v současnosti jediného činného ženského kláštera tohoto řádu v českých zemích.
Z Ebrachu byl osídlen nejstarší rakouský klášter cisterciáků Rein již v roce 1129, z něj Wilhering (1185), odtud rakouský Heiligenkreuz (1133) a z něj přišli mniši do Zlaté Koruny (1263). V Rakousku převažovaly obdobné filiace z Morimondu jako v českých zemích, ve Slezsku a v Polsku (prostředníkem pro Henryków byla saská Pforta, filiací pak Lubuš (1175) a z ní osazený Kamenec (1247)).
Z českých klášterů byl z morimondské filiace v Ebrachu založen již zaniklý klášter v Pomuku (Nepomuku) (1145), stejně jako v předchozím desetiletí Klášter Langheim (1133), odkud přišli mniši roku 1145 založit klášter Plasy, z něhož byl již roku 1148 osazen klášter Hradiště nad Jizerou[2] a roku 1204 klášter ve Velehradu.[3]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads