Klášter Lubuš

Klášter Lubuš (polsky Opactwo Cysterskie w Lubiążu) je zaniklý cisterciácký klášter a opatství v polské Lubuši. Jedná se o nejstarší cisterciácký klášter na území Slezska,^[1] pochází z morimondské filiační řady. Je také nevjětším cisterciáckým klášterem a druhou největší církevní stavbou na světě.

Klášter Lubuš
Cisterciácké opatství v Lubuši
Lokalita
Stát	Polsko Polsko
Místo	Lubuš
Souřadnice	51°15′43,2″ s. š., 16°28′8,4″ v. d.
Základní informace
Řád	cisterciácký
Založení	1175
Zrušení	1810
Mateřský klášter	Pforta
Dceřiný klášter	Mogila Jindřichov Kamenec Koronowo
Znak
Odkazy
Kód památky	98, 99, 616/W a A/2755/616/W
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Barokní brána opatství

Donační listina knížete Boleslava Vysokého pochází z roku 1175, ale prvotní konvent z německé Pforty údajně přišel již 16. srpna 1163.

První konventní kostel byl dobudován zřejmě okolo roku 1200 a o rok později v něm byl pochován fundátor kláštera.^[2] Původní kostel byl nahrazen novou budovou, vysvěcenou roku 1330, která architektonicky navazovala na klášterní chrám na české Zbraslavi^[3] a sloužila jako piastovské pohřebiště. V „Knížecí kapli“ byly umístěny hroby slezských knížat,^[4] jejichž štědrým donátorem byl Jindřich III. Hlohovský.^[5]

Klášter se stal střediskem slezského písemnictví, vznikly zde například spisky Život svaté Hedviky, Kronika polská či Katalog vratislavských biskupů.^[6]

Kromě dceřiných klášterů patřil k Lubuši podřízeně také ženský klášter v Třebnici.^[4]

Pohřbení slezští Piastovci

• Boleslav I. Vysoký
• Boleslav III. Marnotratný
• Jindřich III. Hlohovský
• Přemek Stínavský