Kočka cejlonská

kočkovitá šelma From Wikipedia, the free encyclopedia

Kočka cejlonská
Remove ads

Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus) je spolu s africkou kočkou černonohou nejmenší kočkovitá šelma. Žije v Indii, Nepálu a na Srí Lance. Obývá především různé typy lesů, křovinaté savany a další přírodní stanoviště, nicméně dokáže přežít i v zemědělské krajině a v opuštěných lidských obydlích. O chování ve volné přírodě chybí dostatek informací. Jde nejspíše o nočního tvora, jehož hlavní potravou jsou hlodavci a ptáci.[2] Mezinárodní svaz ochrany přírody vede tento druh jako téměř ohrožený.[3]

Stručná fakta Stupeň ohrožení podle IUCN, Vědecká klasifikace ...
Remove ads

Taxonomie

Kočku cejlonskou popsal pod názvem Felis rubiginosus Isidore Geoffroy Saint-Hilaire v roce 1831. Některé autority uznávaly dva poddruhy, jiné (mj. i taxonomická revize kočkovitých provedená IUCN v roce 2017) uvádí jako platné tři poddruhy:[2][4]

  • P. r. koladivius Deraniyagala, 1956:113. Nížinaté sušší oblasti východní a severní Srí Lanky.
  • P. r. phillipsi Pocock, 1939:278. Jihozápadní Srí Lanka.
  • P. r. rubiginosus (Geoffroy Saint-Hilaire, 1831:140). Indie, Nepál.
Remove ads

Popis

  • Hmotnost: 0,8–1,7 kg[5][6]
  • Délka těla: 35–48 cm[5][7]
  • Délka ocasu: 15–30 cm[5]

Srst je šedá, šedohnědá nebo načervenalá, s rezavými tečkami. Z temene hlavy se táhnou čtyři tmavé pruhy, břicho je bílé s černými tečkami. Cejlonská kočka se podobá příbuzné kočce bengálské, ale kresba je méně zřetelná, skvrny obvykle menší a dále od sebe.[2] Poddruh P. r. phillipsi bývá tmavěji a bohatěji zbarven.[2] Lebka dosahuje délky okolo 75 mm a postrádá sagitální hřeben.[2] Zubní vzorec je I 3/3, C 1/1, P 2/2, M 1/1, celkem tedy 28 zubů.[2]

Remove ads

Rozšíření a stanoviště

Poddruh P. rubiginosus rubiginosus žije na indickém subkontinentu, ostatní dva poddruhy se vyskytují pouze na Srí Lance. V Indii jsou rozšířené hlavně na jihu, menší populace žijí také severněji, ve státech Gudžarát, Džammú a Kašmír. Žije i v menší části Nepálu, konkrétně v Shuklaphanta National Park a Bardia National Park.[3][8]

Habitatem jsou různé druhy lesů, především vlhké i suché opadavé. Dále obývá travnaté a křovinaté oblasti, kamenité krajiny, úbočí kopců, týkový a bambusový porost a oblasti s aridní vegetací.[2] Stálezelené vlhké lesy nejsou oblíbeným stanovištěm v Indii, avšak na Srí Lance ano. Některé populace se přizpůsobily i životu v zemědělské krajině.[6] V posledních letech se objevují i v lidmi opuštěných domech.[2] Maximální nadmořská výška výskytu dosahuje 2500 metrů.[3]

Biologie

Thumb
Kočka cejlonská zachycena v noci

O chování kočky cejlonské v jejím přirozeném prostředí je toho známo jen velmi málo.[2] Jsou spíše noční, samotářské a velmi teritoriální. Přes den se skrývají ve větvích stromů nebo v dutinách. Dobře šplhají, nicméně většinu času zřejmě tráví na zemi.[5] Podle některých autorů jsou tyto šelmy navzdory své malé velikosti velmi zuřivé a útočné. V roce 1874 popsal přírodovědec T. C. Jerdon případ, kdy svou ochočenou osmiměsíční kočku přinesl do místnosti, kde bylo mládě gazely. Kočka na něj okamžitě zaútočila a zakousla se jí do šíje.[5]

Živí se především malými obratlovci, jako jsou hlodavci, ptáci, v menší míře i hmyzem, ještěrkami a žábami. Nejspíše napadá také drůbež, když k tomu má příležitost.[2][5]

Rozmnožování, životní cyklus

Březost trvá 66 až 71 dní,[5][6][7] v jednom vrhu bývá jen jedno nebo dvě, výjimečně i tři koťata.[6] V zajetí dochází k porodům kdykoliv během roku, v přírodě byl pozorován jeden vrh v únoru. Samice rodí obvykle v doupatech, což mohou být vykotlané stromy, malé jeskyně a různé prohlubně.[6] Mláďata váží při narození 60 až 77 gramů.[5] Pohlavní zralosti dosahují do jednoho roku života.[2]

V zajetí se dožívá 12 až 18 let,[2][6] k dožití v přírodě chybějí informace.

Remove ads

Vztah s lidmi, hrozby

Koťata kočky cejlonské se snadno ochočí a stanou se z nich hraví a přítulní společníci.[5]

Hlavní hrozbou pro tuto šelmu je ničení a fragmentace přirozeného prostředí.[6][3] Především v Indii, ale zřejmě i v Nepálu bývá často obětí srážek s automobily.[2][6][8][9] Někdy jsou kočky cejlonské loveny pro maso či kvůli kožešině.[8] Možnou, ale ne jednoznačně potvrzenou hrozbou je i hybridizace s kočkou domácí.[2] V Indii je druh zapsán v příloze I, CITES a obchod s ním je zakázán, cejlonská a nepálská populace jsou v příloze II.[2]

Remove ads

Chov v zoo

Jedná se o obtížně chovatelný a vzácně chovaný druh. Na počátku listopadu 2019 byl chován v 17 evropských zoo, a to v pěti zemích. Nejvíce ve Spojeném království. V Česku kočku cejlonskou v tu dobu chovaly tři zoo[10]:

Na Slovensku byla kočka cejlonská v roce 2020 chována v Zoo Bojnice.[10]

Reference

Externí odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads