Savci
třída čtyřnožců From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Savci (Mammalia), dříve ssavci[1], jsou třída obratlovců, která se v současné době vyskytuje téměř po celém světě. Jejich hlavním spojovacím znakem je výživa mláďat produktem modifikovaných kožních žláz, tedy kojení mláďat (mléčné žlázy – latinsky mammae – odtud název Mammalia). Dalším společným znakem celé skupiny je srst – přičemž u řádů kytovci, luskouni a sirény jsou osrstěná jen mláďata. Všichni savci jsou teplokrevní. Tato skupina dosáhla mezi živočichy nejvyšší vývojové úrovně nervové soustavy. Věda, která zkoumá savce, se nazývá mammalogie nebo také teriologie.[2]
Remove ads
Na světě žije kolem 6500 druhů savců[3][4] zařazených do 1250 rodů, 152 čeledí a až 46 řádů. Přibližně 40 % druhů savců tvoří hlodavci a zhruba 20 % druhů jsou letouni. Rozmanitost savců je obrovská. Existují mezi nimi druhy vážící sotva několik gramů (rejsek bělozubka nejmenší) a naopak druhy vážící mnoho desítek tun (na souši byl rekordní rod Paraceratherium,[5] v mořích recentní kytovec plejtvák obrovský). Mezi savce patří také člověk.
Remove ads
Společné znaky
- mají stálou tělesnou teplotu, nejčastěji mezi 35 °C až 40 °C
- tělo pokrývá srst, složená z několika typů chlupů (vlníky a osiníky tvoří podsadu[6], pesíky tvoří zbarvení srsti a hmatové chlupy, což jsou třeba vousy), které se druhotně mohou přeměnit v bodliny, ostny, šupiny a krunýře či zcela vymizet
- pokožka obsahuje mnoho žláz, zejména potních a mazových, jejichž přeměnou vznikly i žlázy pachové a mléčné
- naprostá většina savců rodí živá mláďata, která jsou po narození krmena mateřským mlékem; zárodek prodělává vývoj v těle samice, vyživován prostřednictvím placenty; existují také vejcorodí savci (ale i ti kojí mláďata)
- tělní dutina je rozdělena na břišní a hrudní část, které jsou od sebe odděleny plochým svalem zvaným bránice, který se vydatně podílí i na dýchacích pohybech
- krevní oběh je zcela uzavřený, cévní soustava má pouze levý oblouk aorty a dokonale čtyřdílné srdce, červené krvinky jsou bezjaderné
- na vnější zvukovod nasedá různě tvarovaný ušní boltec, jehož velikost je úměrná sluchovým schopnostem jednotlivých druhů (druhotně může chybět)
- savci jsou odděleného pohlaví s občasnou pohlavní dvojtvárností (velikost, zbarvení, parohy, atd.)
- z mnoha znaků na kostře jsou nejdůležitější: dva týlní hrboly, sedm krčních obratlů (ale existují i výjimky – kapustňáci a lenochodi)[7], tři sluchové kůstky, spodní čelist tvořená jedinou kostí a připojená k lebce druhotným čelistním kloubem na kosti spánkové
- s mohutným rozvojem koncového mozku, zejména kůry na povrchu mozkových polokoulí, souvisí rozvoj nervové činnosti a složitého chování savců[8]
- mají čelisti obsahující třenové zuby, stoličky, řezáky a špičáky
Remove ads
Fylogeneze a evoluce savců
Savci (v užším smyslu slova) se vyvinuli ze savcovitých plazů větve Synapsida (snahy některých vědců míří dokonce k synonymizaci Mammalia a Synapsida, aby bylo jasné, že se savci nevyvinuli z plazů, ale pouze z plazům podobných živočichů). Mezi starobylé formy blízké pravým savcům patří například raně jurský rod Megazostrodon z jižní Afriky a podobně starý rod Morganucodon z Evropy a Asie. První praví savci se objevili nejpozději asi před 180 až 165 miliony let v juře, od roku 2000 bylo učiněno mnoho významných paleontologických objevů pradávných forem.[9] Fyziologie primitivních jurských savců byla ještě do značné míry podobná fyziologii některých plazů.[10] Ukazuje se například, že savci pečovali o svá mláďata již v době střední jury (asi před 170 miliony let), což dokládá série stop malého savce z Argentiny, nesoucího zřejmě na hřbetě svá mláďata.[11] Podobný objev pochází i ze spodní jury Arizony (fosilie mláďat rodu Kayentatherium).[12] Unikátní nálezy také odhalují, že někteří savci se živili masem dinosaurů (lovili jejich mláďata nebo pojídali maso zdechlin).[13][14] Savci představovali v období druhohor poněkud upozaděnou vývojovou skupinu terestrických obratlovců, prošli významnou evoluční radiací až po vyhynutí dinosaurů na konci křídy před 66 miliony let.[15][16] Druhohorní savci podstoupili výraznou evoluční kompetici již v době dinosaurů, kdy drtivá většina z nich nedosahovala hmotnosti vyšší než 100 gramů.[17] V průběhu střední jury se u savců patrně objevila endotermie, která je pro tuto skupinu nyní charakteristická.[18] V průběhu hromadného vymírání na konci křídy před 66 miliony let sice velké množství savčích druhů vyhynulo (v Severní Americe to mohlo být až kolem 93 %), dostatečné množství přežilo a na počátku paleogénu začala významná evoluční radiace v nyní již uprázdněných ekosystémech. Savci začali zabírat niky uvolněné vyhynulými dinosaury a v průběhu stovek tisíc až jednotek milionů let vytvořili větší a specializovanější formy. V prvních tisíciletích až desítkách tisíc let po dopadu planetky do oblasti dnešního Mexického zálivu přežila tzv. post-apokalyptická savčí fauna, zahrnující obvykle nejodolnější formy savců. Z nich se později vyvinuli předkové všech současných savčích vývojových linií, od rejsků přes primáty až po kytovce.[19]
Dnes žijící savci tvoří korunovou skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Mnoho vyhynulých řádů (např. Multituberculata) má blíže k živorodým než k ptakořitným. Živorodí se dělí na dvě větve – vačnatci a placentálové. V průběhu druhohor dochází i k vývoji schopnosti sání mateřského mléka, která je dnes typickým znakem pro celou skupinu.[20] První evoluční radiace vývojově primitivních savců nastala již v období rané jury, před necelými 200 miliony let.[21] V době zhruba před 100 miliony lety se odštěpily dvě hlavní větve placentálních savců – Afrotheria (zahrnující řády sirény, damani, chobotnatci, Afrosoricida, bércouni a hrabáči) a zbytek. Ten tvoří zvláštní větev chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let a ostatní savce (skupinu Boreoeutheria). Současné druhy savců jsou potomky převážně nočních druhů, žijících v období druhohor. Plně denní formy savců se začaly objevovat až po vymírání na konci křídy v období počínajícího paleocénu před asi 66 miliony let.[22][23][24] Větší savci se objevili už dříve než po miliónu let od události, která vyhubila dinosaury.[25] Mezi první velké savce o hmotnosti v řádu stovek kilogramů patřili v paleocénu zástupci kladu Pantodonta, jako byl například rod Barylambda.[26]
Vědecká studie z roku 2018 dokazuje, že k vývoji unikátně stavěné spodní čelisti savců bylo nezbytné, aby nejdříve došlo k miniaturizaci elementů jejich středního ucha.[27][28]
Remove ads
Rozmnožování
Podle způsobu rozmnožování se savci dělí do tří skupin. U všech savců je oplození vnitřní. První skupinou jsou ptakořitní savci (monotremata), jež zahrnují ptakopyska a ježury, a kteří kladou vejce. Ptakořitní mají jeden společný vývod pro močovody, střevo a pohlavní orgány - kloaku.[29] Savci dalších dvou skupin rodí mláďata. První z nich jsou vačnatci (marsupialia), kteří nemají pravou placentu, proto jsou jejich mláďata při porodu nedokonale vyvinutá a „dozrávají“ vně, ve vaku tvořeném na těle samice, dokud nevyspějí.[30] Největší skupinou jsou placentální savci, neboli placentálové (placentalia) – mláďata se vyvíjejí v děloze samice. Mláďata všech savců jsou krmena mlékem, které je vyměšováno mléčnými žlázami samice. Mléko zajišťuje výživu a odolnost vůči nákazám, protože obsahuje cenné protilátky. V jednom vrhu může být od jednoho do dvaceti mláďat.
Potrava
K udržení konstantní teploty slouží bohatá a výživná strava. Ta je získávána různými způsoby. Někteří savci se živí jinými zvířaty – jedná se o masožravce (zahrnuje i hmyzožravce). Ostatní savci jsou tzv. býložravci. Živí se rostlinami, které obsahují sacharidy jako je celulóza. Velikost zvířete je také faktorem při určování typu potravy. Mnoho savců potlačuje svůj metabolismus a šetří energii v procesu známém jako hibernace. Tento stav nastává pokud neexistují dostatečné požadavky na potraviny v prostředí.
Remove ads
Anatomie a vzhled
Až na výjimky mají prakticky všichni savci tělo členěné na hlavu, krk, dva páry končetin a ocas. Přesné proporce se však mezi jednotlivými taxonomickými jednotkami mohou výrazně odlišovat v závislosti na typu prostředí, způsobu pohybu a obživy, kterou konkrétní druhy (rody, čeledě) vedou.[8] Částečně funkcionálně segmentovaná páteř savců se vyvíjela komplexně a v závislosti na vývoji jednotlivých linií, vedoucím k různým způsobům života.[31] Tvar páteře je do značné míry korelován s ekologií daného druhu savce.[32]
Některé druhy vyvinuly schopnost letu (netopýři) nebo plachtění (vakoveverka ad.).[33]
Kůže a srst
Kůže savců je dvouvrstevná a výrazně silnější než u většiny dalších obratlovců. Dělí se na škáru a pokožku. Pod škárou se usazuje vrstva tuku, která slouží k izolaci a jako zásobárna živin a vody. Jedinečným savčím výtvorem vyrůstajícím z kůže je srst. Skládá se ze tří typů chlupů. Podsadu tvoří jemnější, kratší a početnější vlníky a osiníky, třetím typem jsou delší a silnější pesíky. Hustota srsti se liší v závislosti na prostředí, v němž konkrétní savci žijí. K nejhustším patří srst vydry říční, která má až 50 tisíc chlupů na cm². Aby savci reagovali na sezónní změny teplot a vyvarovali se přehřátí či prochladnutí, vyměňují obvykle dvakrát do roka alespoň zčásti svou srst línáním. Srst se rovněž mění u mláďat během dospívání.[34]
Remove ads
Taxonomie savců
Standardní učebnicová klasifikace
Srovnáno podle abecedy.
- damani (Hyracoidea)
- hlodavci (Rodentia)
- hmyzožravci (Insectivora)
- chobotnatci (Proboscidea)
- chudozubí (Edentaxa)
- kytovci (Cetacea)
- letouni (Chiroptera)
- letuchy (Dermoptera)
- lichokopytníci (Perissodactyla)
- luskouni (Photibota)
- primáti (Primates)
- ptakořitní (Monotremata)
- sirény (Sirenia)
- sudokopytníci (Artiodactyla)
- šelmy (Carnivora)
- tany (Scandentia)
- vačnatci (Marsupialia)
- zajícovci (Lagomorpha)
McKenna-Bellová
Začátkem 21. století je nejucelenějším obecně přijímaným systémem dělení zavedené paleontology Malcolmem C. McKennou a Susan K. Bellovou, jež publikovali v roce 1997 ve své knize Classification of Mammals: Above the species level. (České překlady jsou zde především orientační a nemusí vždy odpovídat přesnému vymezení skupiny. Skupiny označené † jsou vyhynulé – většina vyhynulých skupin ovšem není v tomto zjednodušeném přehledu zahrnuta.)
podtřída Prototheria – vejcorodí
- řád Platypoda – ptakopyskové
- řád Tachyglossa – ježury
podtřída Theriiformes
- infratřída †Allotheria
- infratřída †Triconodonta
- infratřída Holotheria
- nadkohorta Theria – živorodí
- kohorta Marsupialia – vačnatci
- velkořád Australidelphia – australští vačnatci
- nadřád Microbiotheria – kolokolové
- nadřád Eometatheria
- řád Notoryctemorphia – vakokrti
- „grandorder“ Dasyuromorphia – kunovci
- „grandorder“ Syndactyli – srostloprstí
- řád Peramelia – bandikuti
- řád Diprotodontia – dvojitozubci (klokani, koaly, vombati a další)
- velkořád Ameridelphia – američtí vačnatci
- řád Didelphimorphia – vačice
- řád Paucituberculata – vačíci
- velkořád Australidelphia – australští vačnatci
- kohorta Placentalia – placentálové
- velkořád Xenarthra – chudozubí
- řád Cingulata – pásovci
- řád Pilosa – mravenečníci a lenochodi
- velkořád Epitheria
- nadřád Preptotheria
- „grandorder“ Anagalida
- „mirorder“ Macroscelidea – bércouni
- „mirorder“ Duplicidentata
- řád Lagomorpha – zajícovci
- „mirorder“ Simplicidentata
- „grandorder“ Ferae
- řád Cimolesta – luskouni
- řád Carnivora – šelmy a ploutvonožci
- „grandorder“ Lipotyphla – hmyzožravci
- „grandorder“ Archonta
- řád Chiroptera – letouni
- řád Primates – primáti
- řád Scandentia – tany
- řád Dermoptera – letuchy
- „grandorder“ Ungulata – kopytnatci
- řád Tubulidentata – hrabáči
- „mirorder“ Eparctocyona
- řád Cetacea – kytovci
- řád Artiodactyla – sudokopytníci
- „mirorder“ Altungulata
- řád Perissodactyla – lichokopytníci
- řád Uranotheria – chobotnatci, sirény a damani
- „grandorder“ Anagalida
- nadřád Preptotheria
- velkořád Xenarthra – chudozubí
- kohorta Marsupialia – vačnatci
- nadkohorta Theria – živorodí
Molekulární klasifikace
V posledních letech se pomalu prosazuje klasifikace na základě DNA. Tato metoda dokáže odhalit příbuzenské vztahy, jež nejsou patrné z klasického zkoumání tělesné stavby – její nevýhoda však spočívá v tom, že obvykle nedokáže zohlednit paleontologická data a zařazení vymřelých druhů.
- Marsupialia – vačnatci
- Placentalia – placentálové
- větev Atlantogenata
- skupina I – Afrotheria
- větev Afroinsectiphilia
- řád Macroscelidea – bércouni (Afrika)
- řád Afrosoricida – afrosoricidi (Afrika)
- řád Tubulidentata – hrabáči (subsaharská Afrika)
- větev Paenungulata
- řád Hyracoidea – damani (Afrika, Arábie)
- řád Proboscidea – chobotnatci (Afrika, jihovýchodní Asie)
- řád Sirenia – sirény (tropy (celosvětově))
- větev Afroinsectiphilia
- skupina II (řád) – Xenarthra – chudozubí
- podřád Pilosa – lenochodi a mravenečníci (tropy Nového světa)
- podřád Cingulata – pásovci (Amerika)
- skupina I – Afrotheria
- větev Boreoeutheria
- skupina III – Euarchontoglires – širší primáti
- nadřád Euarchonta
- řád Scandentia – tany (jihovýchodní Asie).
- řád Dermoptera – letuchy (jihovýchodní Asie)
- řád Primates – primáti (celosvětově)
- nadřád Glires
- řád Lagomorpha – zajícovci (Eurasie, Afrika, Amerika)
- řád Rodentia – hlodavci (celosvětově)
- nadřád Euarchonta
- skupina IV – Laurasiatheria
- řád Eulipotyphla – hmyzožravci
- větev Ferungulata
- řád Cetartiodactyla – sudokopytníci a kytovci
- větev Pegasoferae
- řád Chiroptera – letouni (celosvětově)
- větev Zooamata
- řád Perissodactyla – lichokopytníci
- větev Ferae
- skupina III – Euarchontoglires – širší primáti
- větev Atlantogenata
Tato klasifikace je v plném souladu s aktuálními představami o fylogenetickém stromu vyšších taxonomických úrovní (nad úrovní řádu) recentních savců:[35]
| savci |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Remove ads
Rychlost pohybu některých druhů
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads