Kojice

Kojice (německy Kojitz) jsou obec v okrese Pardubice v Pardubickém kraji. Leží asi dvanáct kilometrů východně od města Kolín na silnici spojující Kolín s Přeloučí a Pardubicemi. Žije zde 443^[1] obyvatel.

Kojice
Kostel sv. Petra a Pavla
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Chvaletice
Obec s rozšířenou působností	Přelouč (správní obvod)
Okres	Pardubice
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°2′35″ s. š., 15°23′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	443 (2025)[1]
Rozloha	6,12 km²[2]
Katastrální území	Kojice
Nadmořská výška	210 m n. m.
PSČ	533 12
Počet domů	174 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Kojice 53 533 12 Chvaletice [e-mail]
Starosta	David Morávek
Oficiální web: www.kojice.cz
Kojice
Další údaje
Kód obce	575194
Kód části obce	67903
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Vývoj názvu obce

První písemná zmínka o Kojicích pochází z roku 1238. Název Kojice vznikl koncem 12. století, pravděpodobně v roce 1183 byla v Kojicích postavena tvrz a u ní kostel. Stála u tak zvané „Solné stezky“. Tato cesta která sloužila obchodu již v 10. století, bývá také nazývána „Trstenická“ a spojovala Moravu a Čechy. Tvrz byla zřejmě postavena k ochraně této důležité křižovatky obchodních cest. Podle pověsti byl stavitelem tvrze Kojata. Toto jméno i sám název tvrze a vesnice je odvozen od slovního kmene „Koj“. Ten znamená, že se jednalo o lid po-koj-ný. Archívní materiály seznamují s řadou historických názvů Cogin, přes Kogyez a Kogyeze, dokonce Kojetice a posléze Kojice.

Kojice po bitvě na Bílé hoře

Po bitvě na Bílé hoře a vypuknutí třicetileté války Kojice strádaly. V roce 1634 byly vypleněny od Sasů a v letech 1639 a 1643 od Švédů. Ke konci války, zcela zřejmě v důsledku hladu a špatných hygienických podmínek se dostavil mor. V Kojicích v té době zbylo pouze 12 sedláků, 13 chalupníků a 3 zahradníci. Některé grunty byly neobsazeny a statky a chalupy pusté.

Elektrifikace obce

24. srpna 1919 se obecní rada usnesla do obce zavést elektrický proud. Elektrifikace byla provedena v roce 1921.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[4][5]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	499	539	544	525	558	581	568	582	460	439	480	446	428	447	430
Počet domů	75	77	78	82	87	94	111	129	130	133	134	154	159	176	174

Obecní správa

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 18. června 2003.^[6]

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Petra a Pavla
• zaniklá tvrz jižně od kostela, při čp. 35
• Týnecké mokřiny – přírodní rezervace severně od obce

Významní rodáci

• Josef Bernat (1915–2000), pilot 311. československé bombardovací perutě RAF
• Jan Vozáb (1861–1919),^[7] major rakouskouherského válečného loďstva v Pulje. Od japonského císaře obdržel vysoké vyznamenání samurajský meč^[zdroj?]