Konstancie z Arles

Konstancie z Arles (francouzsky Constance d'Arles či také Constance de Provence, 986 ^?, Arles – 22./25. července 1031–1034, Melun) byla francouzská královna a dcera provensálského hraběte Viléma I. a Adléty z Anjou.

Konstancie z Arles
francouzská královna
Konstanciin náhrobek v Saint-Denis
Narození	986? Arles
Úmrtí	22./25. července 1031-1034 Melun
Pohřbena	bazilika Saint-Denis
Manžel	Robert II. Francouzský
Potomci	Hugo Jindřich I. Francouzský Robert I. Burgundský Odo Hedvika Francouzská Adéla Francouzská
Dynastie	Provensálská dynastie
Otec	Vilém I. Provensálský
Matka	Adléta z Anjou
Příbuzní	Ermengarda z Auvergne, Vilém III. Toulouský, Vilém II. Provensálský, Pons z Gévaudanu a Étienne z Gévaudanu (sourozenci) Vilém I. z Nevers, Jindřich z Nevers[1], Guy de Nouatre, Robert z Nevers[1], Adéla z Nevers[1] a Kvido z Nevers[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třetí žena zbožného krále

Konstancie byla provdána za francouzského krále Roberta v rozmezí září 1001 a 25. srpna 1003.^[2] Král byl v minulosti již dvakrát ženatý, obě ženy zapudil. Mladá královna králi porodila vytoužené potomky, ale musela se vyrovnávat s tím, že manžel ve skutečnosti styky s druhou manželkou Bertou nikdy nepřerušil. Rivalita mezi oběma ženami zasahovala i na královský dvůr. Obětí se stal Hugo z Beauvais, kterého nechala Konstancie^[3] s pomocí svého bratrance Fulka Nerry před očima krále zavraždit.^[4] Ještě roku 1008^[5] či 1010 byla Berta Burgundská v Robertově doprovodu při cestě do Říma.^[6]

„	...královna zapuzená kvůli krvesmilstvu, jež, podporována v tom některými královými dvořany, chovala naději, že z papežova příkazu získá opět zpátky království...	“
— Oderan ze Sens[7]

Král chtěl žádat o papežský dispens, aby se mohl k Bertě vrátit. Mise byla neúspěšná a král se vrátil k vroucně se modlící Konstancii.

„	...a od té doby si Robert své manželky hleděl jako nikdy předtím a vložil jí do rukou všechna královská práva.	“
— Oderan ze Sens[8]

Konstancie dala králi čtyři syny a Robert věren politice svého otce nechal nejstaršího Huga roku 1017 korunovat spolukrálem. Po Hugově nečekané smrti roku 1025 nastoupil na jeho místo mladší syn Jindřich, původně určený pro burgundské vévodství.^[9] Roku 1027 byl korunován spolukrálem a korunovace pošramotila již tak napjaté vztahy mezi jeho rodiči. Konstancie preferovala volbu mladšího Roberta, ale králův nápad byl podpořen Odonem z Blois a Vilémem Akvitánským.^[9]

Soudobý kronikář popisuje královnu jako svárlivou, slávychtivou a zlatem posedlou ženu.^[6] Konstancie byla strůjcem vzpoury svých synů, kteří začali drancovat a ničit otcova města. Robert napadl Burgundsko a Jindřich zase dobyl Dreux. Nakonec byl král nucen uznat jejich požadavky a uzavřeli mír, který trval až do jeho smrti.

Robert II. zemřel roku 1031. Konstancie jej přežila a je pohřbena po manželově boku v Saint-Denis.