Kostel a klášter svatého Františka

Kostel a klášter sv. Františka (španělsky Iglesia y Monasterio de San Francisco), známý jako el San Francisco, je římskokatolický komplex budov ze 16. století v ekvádorské metropoli Quitu, který představuje nejrozsáhlejší architektonický celek vzniklý v koloniální éře Latinské Ameriky, a proto bývá označován za „Escorial Nového světa“.^[2][3] Jeho výstavba, probíhající mezi lety 1534–1680, byla přerušována zemětřeseními a zahrnula v sobě několik slohů.

Kostel a klášter sv. Františka Iglesia y Convento de San Francisco
Kostel a klášter sv. Františka v Quitu
Místo
Stát	Ekvádor Ekvádor
Provincie	Pichincha
Obec	Quito
Souřadnice	0°13′13″ j. š., 78°30′56″ z. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Zasvěcení	František z Assisi
Architektonický popis
Výstavba	1534–1604[1]
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komplex

Klášter sv. Františka, jakožto konvent, komunikuje s okolním světem třemi prostory:

• náměstím sv. Františka (Plaza de San Francisco), projektovaným výhradně jako urbanistická stavba ohraničující prostor pro více veřejných aktivit (vzdělávání, tržiště, zásobování vodou),
• nádvořím (El Atrio), na němž se střetly urbanistické a sakrálními prvky jeho využití. Nejméně v šestnáctém a sedmnáctém století se stalo místem pohřbívání. Vstupem je konvexní schodiště navržené vatikánským architektem Gianim Lorenzem Berninim,^[4]
• kostelem sv. Františka (La Iglesia de San Francisco) s kaplemi jako výlučně sakrální stavbou.

Hlavní loď kostela sv. Františka s bohatou výzdobou

Kostel s klášterem se rozkládají na ploše okolo tří hektarů a zahrnují třináct křížových chodeb, včetně šesti hlavních ambitů. Součástí vnitřního areálu jsou tři kostely a rozlehlé nádvoří. Zastavěná plocha činí okolo 40 tisíc m². Konvent je typickým příkladem středověkého kláštera. Hlavní kostel stojí v centrální ose komplexu a přes krytý ochoz na něj navazuje klášter s refektářem a vinicí. Ve vnitřním prostoru je nádvoří čtvercového půdorysu. Nacházejí se zde také místnosti pro zdravotní péči, vzdělávání, řemeslnou výrobu, zahrada a vězení napomáhající udržování přísné disciplíny. V opozoci hlavnímu kostelu stojí Muzeum sv. Františka (Museo Francisco).

Výstavba kostela byla zahájena několik týdnů po založení Santiaga de Quito v roce 1534 a dokončena pak roku 1604.^[1] Jeho zakladatelem se stal františkánský misionář Jodoco Ricke.^[5] Hlavní křížová chodba vznikla roku 1605. Orientace původního malého kostela ze 16. století byla změněna na počátku následného století, kdy také došlo k jeho významnému rozšíření, včetně výstavby impozantního průčelí.^[6]

V červenci 2015 v kostele promluvil k zástupcům občanské společnosti papež František během návštěvy Ekvádoru na téma sociálních problémů.^[2]

Sloh

Kostel a klášter sv. Františka v noci

Fasáda hlavního kostela sv. Františka – poprvé na jihoamerickém kontinentu takto zdobená –, obsahuje manýristické prvky, které se staly jedním z určujících znaků slohu, jenž se rozšířil na další stavby kontinentu. Strohost renesančního a mudejarského exteriéru kontrastuje s bohatou vnitřní výzdobou barokních a mudejarských elementů lodi, kaplí a hlavního oltáře v exoticky zlatém provedení. Původní kněžiště z konce 16. století obsahuje dochované mudejarské prvky, přestože byla hlavní loď stržena zemětřesením a znovu zastřešena barokním stropem z roku 1770.

Umění

Komplex uchovává na 3 500 uměleckých děl z období španělského kolonialismu, směšující různé umělecké styly a techniky, které daly vzniknout tzv. quitské umělecké škole (Escuela Quiteña).^[7] Nejznámější skulptura, dřevěná Panna z Quita, pochází od Bernarda de Legardy z roku 1734. Františkánská knihovna byla v sedmnáctém století popisována jako největší v místokrálovství Peru.^[8]

Sochy

Zahrada kláštera

Socha	umělec	století
El Bautismo del Señor (Křest Páně)	Diego de Robles	16. století[9]
Jesús del Gran Poder	Padre Carlos	16. století
Traición de Judas (Jidášova zrada)	Pampite	17. století[10]
Virgo de Quito (Panna z Quita)	Bernardo de Legarda	18. století[11]
El Calvario (Kalvárie)	Bernardo de Legarda	18. století[12]
San Pedro de Alcántara (Svatý Petr z Alkantary)	Caspicara	18. století[9]
La impresión de las llagas de San Francisco (Stigmatizování sv. Františka)	Caspicara	18. století
Tránsito de la Virgen (Smrt panny)	Caspicara	18. století[12]
Virgen del Carmen (Panna z Karmelu)	Caspicara	18. století[12]
San José	Caspicara	18. století[12]

Obrazy

Obraz	umělec	století
Orden Terciaria cyklus 15 obrazů	Andrés Sánchez de Gallque	16. století[13]
Genealogía de la Orden Franciscana	neznámý autor	16. století[13]
San Francisco de Asís	Francisco de Zurbarán	17. století[14]
Jesús sentenciado a Muerte	Miguel de Santiago	17. století[14]
Jesús con la cruz a cuestas	Miguel de Santiago	17. století[14]
Jesús cae por tercera vez	Miguel de Santiago	17. století[14]
Verónica limpia el rostro de Jesús	Miguel de Santiago	17. století[14]
El Descendimiento	Bernardo Rodríguez	18. století[15]
San Camilo de Lelis	Bernardo Rodríguez	18. století[15]
Inmaculada coronada por la Santísima Trinidad	Bernardo Rodríguez	18. století[15]
Los Milagros de San Antonio de Padúa cyklus 12 obrazů	Bernardo Rodríguez	18. století[15]

Panorama

Náměstí sv. Františka se stejnojmenným kostelem a klášterem v historickém centru Quita