Kostel svatého Libora (Jesenec)

Kostel svatého Libora v Jesenci je významnou barokní památkou na střední Moravě, který je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1] Je farním kostelem římskokatolické farnosti Jesenec.

Kostel svatého Libora
Kostel svatého Libora zezadu
Místo
Stát	Česko Česko
Kraj	Olomoucký
Okres	Prostějov
Obec	Jesenec
Souřadnice	49°36′37,39″ s. š., 16°51′47,56″ v. d.
Základní informace
Provincie	moravská
Diecéze	arcidiecéze olomoucká
Děkanát	konický
Farnost	Římskokatolická farnost Jesenec
Zasvěcení	Liborius
Datum posvěcení	1711
Architektonický popis
Architekt	Jan Blažej Santini-Aichel (připisováno, vyloučené autorství)
Další informace
Kód památky	35376/7-5556 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky zámek Jesenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V roce 1673 založila Zuzana Kateřina Liborie ze Zástřizl (1637 – 9. dubna 1691) v Jesenci votivní kapli zasvěcenou svému osobnímu patronovi sv. Liborovi, jako poděkování za zázřačné uzdravení vodou z místní studánky. V roce 1690 předala panství Jesenec premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích, aby z jeho výnosu mohla být budována hned dvě poutní místa: kostel v Jesenci a mariánský kostel ve Křtinách. Premontrátský opat Engelbert Hájek dal vybudovat snad na místě původní tvrze v roce 1710 řádovou rezidenci (dnešní zámek) a zároveň vystavět na místě kaple nový kostel, posvěcený v roce 1711. Tradované připsání autorství architektonickému projektu Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi bylo přesvědčivě popřeno Mojmírem Horynou a Jiřím Kroupou. Kostel se stal poutním místem, kde kázal mj. i slavný barokní kazatel Bohumír Josef Hynek Bilovský. Po zrušení zábrdovického kláštera v roce 1784 se panství stalo součástí náboženského fondu, u kostela byla zřízena kuracie a v roce 1843 fara.

Popis

Kostel je oválná jednolodní stavba bez věží, spojená stavebně s budovou zámku, Horyna a Kroupa ji připisují některému z následovníků Giovanniho Pietra Tencally. V interiéru se nacházejí cenné stropní fresky a obrazy Karla Františka Josefa Haringera a Antona Schoonjanse.