Kostel svatého Benedikta (Praha)

Možná hledáte: zaniklý kostel svatého Benedikta (Praha, Staré Město).

Kostel svatého Benedikta stojí na jihozápadní straně Hradčanského náměstí u Radničních schodů, v Praze 1 – Hradčanech. V současnosti slouží s přilehlým klášterem bosých karmelitánů „Fortna“. Kostel s klášterem je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[1]

Kostel svatého Benedikta na Hradčanech
Kostel svatého Benedikta s klášterem bosých karmelitánů
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Hradčany
Souřadnice	50°5′21″ s. š., 14°23′45″ v. d.
Kostel svatého Benedikta Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	Arcidiecéze pražská
Vikariát	První pražský vikariát
Zasvěcení	Benedikt z Nursie
Datum posvěcení	před 1353
Architektonický popis
Stavební sloh	gotika, baroko
Typ stavby	klášterní kostel
Výstavba	přes 1353, po 1619
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Další informace
Adresa	Hradčanské náměstí 3 Praha 1-Hradčany
Ulice	Hradčanské náměstí
Kód památky	39594/1-906 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter bosých karmelitánek)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Kostel svatého Benedikta (vlevo) s klášterem-Karmelem (vpravo)

Kostel svatého Benedikta od západu

Chrám byl postaven na volném prostranství jako farní kostel města Hradčany, krátce po založení města v první polovině 14. století. Poprvé je písemně zmíněný v roce 1353, v roce 1377 byl kolem něj zaznamenán hřbitov, proti němu stála farní budova čp. 173/IV a brána. Není doloženo, v jakém stavu přečkal husitské války. Podle letopočtu 1494, vytesaného dosud nad portálem ve vstupní síňce, došlo k nějakým stavebním úpravám. Nejstarší vyobrazení této gotické stavby pochází z roku 1494. Při velkém požáru Hradčan a Malé Strany v červnu roku 1541 kostel vyhořel a následně byl opraven přičiněním kamenického cechu, který si již roku 1542 v oltáře zřídil cechovní oltář Panny Marie, sv. Barbory, sv. Kateřiny, Čtyř svatých korunovaných hlav a sv. Kříže. ^[2] V roce 1577 dal měšťan Šimon Hahule, jehož domek na východní straně sousedil s kostelem, na vlastní náklady podezdít přilehlou kostelní zeď, která údajně neměla základy. Náhradou za zazdění malého okénka dal poté zřídit nové velké okno se sklem a mříží. Kostel byl údajně roku 1595 znovu opraven a přistavěna k němu nová zvonice. Nato v roce 1619 opět vyhořel. Velkou opravu dokončili barnabité, kterým kostel daroval císař Ferdinand II. roku 1627. Ti zde v 50. a 60. letech 17. století postavili svou kolej, pro jejíž rozšíření přikoupili sousední dům Hasištejnských z Lobkowicz. Záměr na rozšíření kostela však neuskutečnili a jejich řád byl roku 1786 zrušen. Kostel pak šest let sloužil správě pražského arcibiskupství jako sklad mobiliáře ze zrušených klášterů.

1792–1950

Císař Leopold II. roku 1792 věnoval budovy klášteru bosých karmelitek, usazených původně při kostele sv. Josefa na Malé Straně.^[3] Zakladatelkou a první převorkou tohoto kláštera karmelitek byla Marie Elekta od Ježíše (1605–1663). Její tělo bylo po smrti v rakvi pohřbeno, její hrob pro domnělé zázraky roku 1666 otevřen a tělo nalezeno neporušené v mumifikované podobě. Bylo proto vyzvednuto, ozdobeno korunou, křížem, novým hábitem a uctíváno. Po zrušení malostranského kláštera byla roku 1782 ctihodná Elekta na nosítkách odnesena do nového působiště sester v Pohledu. Odtamtud se po přestěhování karmelitek na Hradčany vrátila po renovaci kostela sv. Benedikta v roce 1812. Zde bylo tělo sedící převorky vystaveno vedle hlavního oltáře ve zvláštním výklenku, krytém mříží. Úctu mu přišla opakovaně vzdát mimo jiné císařovna Marie Anna Savojská a navštívila je i francouzská císařovna Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská.^[4] V roce 1950 byl klášter zrušen, jeho objekty komunisty násilně vyklizeny a řeholní sestry si musely najít civilní povolání. Nebylo jim dovoleno tělo Marie Elekty přemístit, mumie zůstala v kostele a dělníci jenom obezdili výklenek za hlavním oltářem.^[5]

1992–2020

Po pádu komunismu zažádaly karmelitky o vrácení kláštera, to se stalo a v roce 1992 se řádové sestry přestěhovaly z Jiřetína na Hradčany,^[6] kde ale nezůstaly. V roce 2018 si zakoupily pozemky s usedlostí v Drastech a z Hradčan odešly. Na jaře roku 2021 přemístily do Drastů i tělo Marie Elekty.^[7]

Současnost

Od jara 2020 v areálu sídlí bosí karmelitáni, kteří pod vedením převora od Panny Marie Vítězné vytvořili klášter Fortna - otevřený široké veřejnosti. Kostel sv. Benedikta je pravidelně otevřený všem návštěvníkům, k prohlídce, modlitbě nebo tichému rozjímání, klášter od úterý do čtvrtka nebo při zvláštních příležitostech a programu. Pravidelně se v klášteře konají meditační workshopy, setkání a další akce.^[8]

Architektura

Podle stavebně historického průzkumu Františka Kašičky obvodové zdivo kostela na přibližně čtvercovém půdorysu s pětibokým závěrem náleží ke gotické stavbě, nelze však po pozdějších přestavbách rozlišit její dvě etapy. Podle půdorysu by vyhovovalo původní sklenutí chrámové lodi na střední sloup, podobně jako u kostela Panny Marie Na Slupi, nelze však vyloučit ani trojlodí. Z dalších stavebních etap lze vysledovat až pozdně renesanční úpravy po roce 1619, kdy byl kostel nově zaklenut, znovu obezděn, zazděna původní okna a nahrazena většími a ve větší výše. Prostory přiléhají ke kostelu z jižní a severní strany, náleží k barokní stavbě koleje barnabitů, která probíhala v několika etapách. ^[9] Pozdější stavební zásahy byly pouze dílčí. Kostel má v souřčasnosti nad lodí vztyčenou stanovou střeechu se sanktusovou věžičkou s cibulovou bání. Presbytář kryje nižší střecha sedlová. Vstupní prostory kostela využívají díl přilehlé stavby bývalé koleje barnabitů, také sakristie při jihozápadní straně kostela z ní byla vydělena. Průčelí vstupního traktu do Hradčanského náměstí bylo rekonstruováno v letech 1958–1960. Za raně barokním portálem jsou v klenuté předsíni cenná, oboustranně malovaná vrata s malbou svatých patronů barnabitů a v nadpraží vytesaný letopočet 1655.

Interiér

Pohled k hlavnímu oltáři

Oltářní obraz sv. Terezie z Ávily, Josef Hellich (1861)

Oltář sv. Karla Boromejského a Panny Marie Pomocné

Kruchta

• Hlavní oltář sv. Terezie z Ávily má barokní sloupovou architekturu, je v něm vsazen obraz Extáze svaté Terezie z Ávily, která od Krista přijímá hřeb z jeho kříže, malba Josefa Hellicha z roku 1863. V nástavci je menší obraz Panny Marie Sněžné (Karmelské) se škapulířem v pravici, pravděpodobně rovněž Hellichův. Po stranách stojí barokní zlacené sochy karmelitánských patronů sv. Jana od kříže a proroka Eliáše. Ve stěnách presbytáře jsou v patře prolomena dvě okna empor, jedna sloužilo při bohoslužbách karmelitkám, druhá šlechtickým účastníkům.
• Oltář sv. Karla Boromejského na severní straně lodi má hlavní obraz Karla Boromejského, klečícího u oltáře v modlitbě za odvrácení moru, jehož oběti jsou vylíčeny v pozadí. Na predele je kopie obrazu pasovské Panny Marie pomocné. Po stranách oltáře stojí barokní sochy sv. Josefa s dítětem ježíšem a sv. Jáchyma s dítětem Pannou Marií
• Oltář sv. Josefa na jižní straně má vybledlý obraz Obětování v chrámě se sv. Josefem, Ježíškem a klečící Pannou Marií.
• Další oltářní obrazy a vybavení kostela, popisované ještě v Soupisu památek, byly buď přesunuty na bezpečnější místo (monumentální barokní krucifix byl z presbytáře přemístěn na jižní stěnu kruchty), nebo si je odvezly sestry karmelitky do Drast.

• Náhrobní desky: v presbytáři a v podlaze lodi se dochovalo několik náhrobních desek ze 17.-19. století, pravděpodobně nejstarší z nich před stupněm presbytáře patří Albrechtu Vojtěchovi Libštejnskému z Kolovrat († 1648), místokancléři císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III., rodový erb je vylámán. Další deska bez nápisu patří Filipu Krakovskému z Kolovrat († 1773), nejvyššímu purkrabímu pražskému, a jeho manželce Barboře, rozené Michnové († 1772).^[10]. Kostel má dvě krypty, do jižní se pohřbívaly sestry karmelitky, vstup do ní kryje kovová deska.
• Kazatelna má na stříšce barokní sochu sv. Václava.
• Kruchta je vzhledem k malému prostoru kostela neobvykle velká; má plasticky zvlněný barokní ochoz s dřevěnou balustrádou. Na barokní skříni varhan se dochovaly sošky andělů, dva po stranách troubí a jeden nahoře uprostřed bubnuje na tympány. Na stěnách jsou zavěšeny tři raně barokní obrazy z inventáře barnabitů. Nejlépe je z lodi viditelný dějový obraz lupičů na severní stěně: zločinci nejprve čekají na kořist, pak okrádají a zabíjejí pocestného a nakonec se jeden z nich v jeskyni pod horou modlí ke svaté Barboře, patronce odsouzených. Námět tohoto a druhého obrazu čerpá údajně z popisu Václava Hájka z Libočan.^[11]. Třetí obraz pochází z hlavního oltáře, představuje Pannu Marii Montserratskou, adorovanou svatými Benediktem, Pavlem a císařem Ferdinandem III. s chotí.
• Na jižní stěně pod kruchtou visí samostatně barokní obraz Evangelista Lukáš maluje Pannu Marii, původně byl nástavcem oltáře.