Kratos

Kratos^{[pozn. 1]} je v řecké mytologii zosobněním božské až démonické síly a je synem Titána Pallanta a jeho manželky Stygy. Kratos a jeho sourozenci Níké („vítězství“), Biá („násilí“) a Zélos („úsilí“) jsou zosobněním vlastností nejvyššího boha Dia. Poprvé je zmíněn spolu se svými sourozenci v díle Theogonia básníka Hésioda. Podle něj se Styx postavila na Diovu stranu a přivedla sebou všechny své potomky, v odměně za to je Zeus vzal na Olymp a poctil je vznešeným postavením. Kratos a jeho sestra Biá se proslavili svým vystoupením v úvodní scéně Aischylovy tragédie Upoutaný Prométheus. Vystupují v ní jako Diovi zástupci a vedou na scénu zajatého Titána Prométhea. Kratos přinutí mírného boha kovářství Héfaista připoutat Prométhea ke skále jako trest za krádež ohně.

Kratos
Rodiče	Pallás a Styx
Příbuzní	Níké, Biá a Zélos (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou na Olympu stále přítomni vedle jeho nebeského trůnu, podobni okřídleným andělům. Tuto trojici doplňuje ještě Níké, která je ovšem označována jako bohyně. Kratos nekompromisně nutí k chování podle svých suverénních pravidel.

V literatuře a umění starověkého Řecka

Theogonia

Kratos a jeho sourozenci jsou poprvé zmíněni v díle Theogonia, které koncem osmého či na počátku sedmého století př. n. l. sepsal bojótský básník Hésiodos.^[5][6][7] Hésiodos v něm píše: „V paláci Pallantovi pak Styx, dcera Ókeanova, zrodila Žádost cti a Niku chodidel ladných; přivedla na svět i Moc a Sílu, slovutné děti: daleko od Dia nemají domov, a neznají sídla, neznají cesty, kudy by bůh je nevodil s sebou, nýbrž po boku Hřímateli se zdržují vždycky.“^[8] Kratos je zde popsán pouze jako zbožštěná vlastnost bez většího vývoje nebo vysvětlení.^[5] Hésiodos dále vysvětluje, proč děti Styxu směly přebývat u Dia. Během Titánomachie, ve válce proti Kronovi, slíbil Zeus všem, kdo se přidají na jeho stranu, místo v jeho režimu.^[9][6] Protože Styx přišla spolu se svými dětmi k Diovi jako první, poctil je Zeus vznešeným postavením.^[9][6] Podle profesorky Diany Burtonové představuje dobrovolná změna loajality Styxu, Zéla, Níké, Krata a Bii jistotu Diova vítězství nad Titány.^[7] Zatímco bohyně Diké („spravedlnost“), Eunomia („právo“) a Eiréné („mír“) představují výhody Diovy vlády, Kratos a jeho sourozenci reprezentují práci potřebnou k vybudování tohoto režimu.^[7]

Upoutaný Prométheus

Spoutaný Prométheus (1623) od nizozemského malíře Dircka van Baburena. V Aischylově Prométheovi je Kratos (na obraze není zobrazen) tím, kdo nařídí Héfaistovi, aby Prométhea spoutal.^[5][10][11]

V úvodní scéně tragédie Upoutaný Prométheus, jejíž autorství je tradičně připisováno Aischylovy, odvádějí Kratos a jeho sestra Bia Titána Prométhea na odlehlé místo ve skýtské poušti, kde bude připoután ke skalnímu výběžku.^[1][12][13] Příkaz k tomu vydal sám Zeus^[1][12][13] a Kratos s Biou jsou vyobrazeni jako ztělesnění Diova nového režimu.^[5][11] Nepřítomnost jejich sourozenců, Níké a Zéla, naznačuje, že je Zeus ve hře zobrazen jako tyran, neboť Kratos a Bia představují tyranštější aspekty jeho moci.^[14] Zejména Kratos představuje to, co Ian Ruffell nazývá „typem nekomplikovaného zločince, pro kterého despotické režimy nabízejí nespočet pracovních příležitostí“.^[5] Diovu moc prosazuje prostřednictvím fyzické brutality a bezcitnosti.^[5][11] Bia, ačkoli je na scéně přítomna, nemá žádnou repliku; mluví pouze Kratos.^[15][16]

V moderní kultuře

Ilustrace poutání Prométhea od Johna Flaxmana, poprvé publikovaná v překladu Aischylovy tragédie od Richarda Porsona z roku 1795. Kratos a Bia stojí po obou stranách a drží ho, zatímco jej Héfaistos připoutává ke skále.^[17]

Kresba černou křídou od George Romneyho, datovaná do let 1798–1799, zobrazující poutání Prométhea. Kratos a Bia jsou u jeho nohou a drží jej, zatímco mu Héfaistos svazuje ruce.^[18]

V roce 1772 vydal libretista Thomas Morell svůj anglický překlad Upoutaného Prométhea pod názvem Prometheus in Chains a poprvé tak zpřístupnil dílo britské veřejnosti.^[18] O čtyři roky později byl abolicionistou Richardem Potterem publikován kompletní anglický překlad všech Aischylových tragédií.^[18] Scéna z Prométhea, v níž Héfaistos s pomocí Krata a Bii připoutá Prométhea ke skále, zaujala romantiky 18. a 19. století.^[19] Skrze ní analyzovali otázky týkající se vztahu mezi revolucí a tyranií, otroctvím a svobodou a válkou a mírem.^[19]

Postava jménem Kratos se objevila v sérii videoher God of War, jejíchž prvních sedm dílů vychází z řecké mytologie.^[2][20][21] Dle akademičky Sylwie Chmielewskové je v nich postava vykreslena jako „hluboce tragický, herkulovský antihrdina, který po vyvraždění své rodiny musí smýt miasmu,^{[pozn. 2]} aby opět dosáhl duševního klidu“.^[20] Postava Kratose dostala své jméno až v pozdní fázi vývoje původní hry z roku 2005, kdy už byla navržena.^[23] Aniž by si byli vědomi skutečného mytologického boha jménem Kratos, jenž se objevil v tragédii Upoutaný Prométheus, zvolili tvůrci shodou okolností stejné jméno, v řečtině znamenající „síla“, jehož je bůh zosobněním.^[3][23] Stig Asmussen, režisér dílu God of War III z roku 2010, označil shodu jmen za „šťastný omyl“^[23] a poznamenal, že je Kratos ve videohrách i v tragédii „pěšákem“.^[23]