Kumandynci

Kumandynci nebo Kumandinci (kumandynsky Къуманды → Kumandy, Къуманда → Кumanda, Къубанды → Kubandy, Къуўанды → Kujandy, Къувандыг → Kuvandyg, rusky Кумандинцы → Kumandinci) jsou autonomní národ jižní Sibiře a jsou větví historických Kumánů, kteří ve středověku tvořili západní větev Kypčaků ^{[pozn. 1]}. Pobývají hlavně v středo-jižní oblasti Altajského kraje, Altajské republice a Kemerovské oblasti, ale taky v přilehlé oblasti Kazašského Zajsanu.

Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.

Kumandynci Kumandy, Kubandy, Kuўandy, Kuvandyg
Populace
celkově 3 200
Jazyk(y)
Kumandyština → altajský dialekt (altajský jazyk, ruský jazyk)
Náboženství
tengrismus, burchanismus (altajský šamanismus [regionální forma]), pravoslaví
Příbuzné národy
Ojroti (Altajové), Tubalarové, Čelkanci, Telengiti, Teleuti
Poznámky
Západosibírská rasa

Část Kumandynců žijících na březích řeky Bija, počínaje od ústí řeky Kuu (rusky „Lebeď“ → „labuť“) po proudu, téměř do města Bijsk, a taky podél dolního toku řeky Katuň, se v současné době (1969) sjednotila s místní ruskou populací.^[1]

Etnický původ

Čínská kronika Čou-šu z roku 636^{[pozn. 2]}, zaznamenává starobylou turkickou legendu, která vypráví o původu předků dávných Turků, žijících ve státě nebo zemi So (Sakové), nacházející se severně od Siung-nuů (Asijští Hunové)^[1][2]
N. Aristov tvrdí^[1][3]:

„	Soové, kteří byli malým zbytkem, pravděpodobně ne příliš malého kmene starověku, by měli být na severní straně Altaje, jelikož jeho jižní svahy byly součástí Siung-nuského území	“
— Nikolaj Aristov

O.Pritsak rovněž identifikoval Sooy se Sachy (vlastní jméno Jakutů), a s etnonymem Sagaj a Sakaj^[4]. Dále stanovil, že pojem „Kuman“ v názvu Kumandy je totožný s názvem Kypčackých Kumánů (rusky Polovců)^[1][5] Název Seok Ton vysvětluje jako etnonyma, které odráží jejich hospodářské zaměření. Jako jedno slovo znamená „chovatel sobů“.

Dělení Kumandynců podle Radloffa

Podle Wilhelma Radloffa se Kumandynci skládali:

1. ze dvou zajsanlyků, kumandynsky: jайсан
   • Dolní Kumandynci – kumandynsky: (Örö → dolní)
     • So
     • Kubandy
2. ze čtyř seoků, kumandynsky: сӧӧк –^[6]:
   • Horní Kumandynce – kumandynsky: (Altına → horní)
     • Tastar
     • Juty
     • Čabraš
     • Ton-Kubandy

Antropologicky patří severní Altajové k uralskému typu. Mongoloidní příměs v jejich kavkazoidním fenotypu je mnohem méně výrazná než u jižních Altajců. Paměti o chovatelích sobů patřící historicky vzdáleným předkům některé části Kumandynců vysvětlují; v etnogenezi Kumandynců mohou participovat jižní kmeny Něnců, jejichž příslušníci jezdili na kultivovaných sobech, typicky používaných nejen pro přepravu, ale také sloužili jako zdroj potravy a oblečení.^[1] Etnologicky, Kumandy-seokové mají své vlastní původní mýty, z nichž Leonid Pavlovič Potapov dospěl k závěru, že se jedná o lidi sloučené z různých prostředí: pastorační stepní kočovníci Kumáni, tajžští lovci Čabašové (Čabat), pastevci sobů Něnci a rybářské kmeny Tastarů.^[1]

Dělení Kumandynců podle Potapova

Kumandynci, které L. P. Potapov etnicky určil, se skládali ze šesti seoků^[1]:

číslo	Kumáno-sakské jméno	analyzované jméno	etnická a jazyková příslušnost	období	poznámka
1	So	So (Sakové) (Se, Sek, Saka)	Rodičovský kmen antických Turků	před 4. stoletím	[1]
2	Kubandy	Kuman (Kumáni) (Cuman, Kuban, Kun)	Objevují se po rozpadu Kangařského státu	7. století	[1]
3	Tastar	Kuman (Kumáni) (Cuman, Kuban, Kun); Asové (Azové)	Objevují se po rozpadu Kangařského státu	7. století	[1]
4	Džuty (Čuty)	Telejové (Teleuti)	Telejové (Teleuti) byli členy Turkutských kaganátů	6.–8. století	[1]
5	Čabaš (Čabat)	neznámé	neznámé	neznámé	[1]
6	Ton (Ton-Kubandy)	Něnecký lid	Altaj-kiži seokové Tongjoan, Tuvinská skupina Tongaků neznámého původu	12. století v „Tajné kronice Mongolů“	[1]

Dějinný vývoj

Rozsídlení Kumandynců:
Republika Altaj, Altajský kraj a Kemerovská oblast

N. Aristov propojil Kumandynce a jejich klan Čelkance s potomky starověkých Turků, kteří v 6. až 8. století vytvořili ve Střední Asii silný kočovný útvar, který získal historický název Turkutský kaganát.^[1][3] Podle Vasilije Vasiljeviče Radlova jako přístřešky Kumandinců byly chatrče obvykle vyráběné z hrubé kulatiny stromu, hliněné chýše a skládací stany vyrobené z kůry buku.^[6]

„V období od roku 900 do 1220 rozšířila Kypčacko-Kumánská konfederace → Dešt-i Kypčak svůj politický vliv v širokých stepích od Altaje až ke Krymu a Dunaji. Přilehlé stepi Tobol-irtyšského regionu (alespoň kolem jezera Zajsan) byly v oblasti této konfederace. Členové konfederace byli také nepochybně předkové těchto Kumandynců a Teleutů, což je doloženo jejich jazykem, který jako jazyk Barabinských Tatarů patří do skupiny Kypčaků“^[1].

Do 17. století žili Kumandynci podél řeky Čaryš, poblíž jejího soutoku s řekou Ob, odkud uprchli do Altaje. Jejich migrace byla řízená jejich neochotou platit jasak ruskému panovníkovi ^{[pozn. 3][1]}. Zde našli útočiště ve spojenectví s místním lidem. Stali se známými jako samostatný lid Seoků.

Populace a jazyk

Po sjednocení s Rusy, byl původní počet 39 Sooků zapomenut. Dnes^[kdy?] je jich deset a jsou uváděni jako: Šabat, Čedirbek, Kizilkös, Apaškös, Toñ-Ton, Toñil-Tunal, Sakpijik-Sakpijok, Toguz, Komnoš-Komdoš, Küzen^[7].

Dle sčítání lidu z roku 1926 na území Ruska žilo 6335 Kumandynců. Při sčítání lidu z roku 2002 jich bylo jen 3114. Kumandynci (Kubandy 3114 osob, Kumandy 1413 osob, Oree Kumandy 1701 osob, Tadar-kiži s jazykem Kumandinců 1704 osob, Tjubere Kumandy 756 osob).

Kumandynský jazyk je příbuzný čagatajské (karlukské) větve jazyků a byl uznán jako jazyk.

Nicméně, v roce 2006 v souvislosti s novou klasifikací, jej etnografové tendenčně přiřadili k sibiřským jazykům jako jeden z altajských dialektů.^[8] Pro Kumandynce v Altajském kraji byla pro použití písma vytvořená azbuka.^[9] „Dialekt kumandy-kiži“ (1972), „dialekt Kuu Tatarů-čelkanců (Kuu-kiži)“ (1985) (turkické „kiži“ → „lid“, častý etnonym tvořící přípony).^[10]

Poznámky

1. Kimäcko-kypčacký kaganát který založili Čchu-mu-kunové
2. Čou-šu (čínsky v českém přepisu Čou-šu, pchin-jinem Zhoushu, znaky 周書)
3. slovo jasak je Turkické označení pro „tribut“ čili „příspěvek“ (v tomto případe kožešinový), vynucovaný od domorodých národů Sibiře, který byl používán v Ruské říši