Labarum

Labarum byla císařská korouhev,^[1] původně hlavní vojenská standarta římské armády zavedená za vlády římského císaře Konstantina. Byla odvozena od starší vojenské standarty zvané vexillum. Na rozdíl od ní mělo labarum spíš ceremoniální a náboženský význam.

Labarum císaře Konstantina

Podoba a význam

Labarum vyjadřující Kristovo vzkříšení

Labarum tvořilo dlouhé pozlacené kopí s příčným břevnem, z něhož visel čtvercový purpurový závoj ze sukna, protkaný zlatem a posetý drahokamy.^[1] Na kopí byly připevněny portréty císaře a jeho dvou nejstarších synů (kteří se dle církevních historiků narodili po roce 312). Na špici byl Kristův monogram (řecké Χ (chí) a Ρ (ró) jako CHRistos (ΧΡΙΣΤΟΣ nebo Χριστός) obklopený vavřínovým věncem.

Labarum nemělo taktický význam, nýbrž bylo znamením vítězství^[1] a symbolizovalo náboženské pozadí císařské vlády v pozdním starověku. K jeho ochraně byla ustavena vlastní čestná stráž o síle 50 mužů.^[1]

Historie

Labarum na Theodosiově obelisku v Istanbulu

Podle tehdejšího historika a teologa Lactantia nechal Konstantin svým vojákům před bitvou u Milvijského mostu v roce 312 vymalovat na jejich štíty Kristův monogram. Historik Eusebios z Kaisareie ve svém spise Vita Constantini napsaném 25 let po bitvě míní, že císař toto znamení použil již na hlavní vojenské vlajce, což může být omyl. Pravděpodobně se labarum objevilo a začalo používat později, až během Konstantinova vojenského sporu s císařem Liciniem (bitva u Adrianopole roku 324).

Název polního znamení nepochází z latiny ani řečtiny, ale jeho původ je nejspíše keltský nebo galský.