Ladislav Pešek

český herec a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia

Ladislav Pešek
Remove ads

Ladislav Pešek (4. října 1906 Brno[1] – 13. července 1986 Praha[2]), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Thumb
Plaketa v Brně v Sokolské ulici
Remove ads

Život

Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu – mezi jeho prapředky z matčiny strany figuruje i jméno legendárního obrozeneckého autora a herce Václava Tháma. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové.[3] Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová.[4] Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky.

Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu v Brně na Antonínské ul.,[5] obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. Od roku 1922 studoval konzervatoř v Brně.[4] Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně,[6] už od roku 1924 hrál ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči i po ukončení studia (1927) až do roku 1929.[7] V té době začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek úředně.[1]

V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze.[6] Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů.[8] Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.[9]

V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU.[10]

Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně.[4] V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou.[zdroj⁠?!] Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry.[zdroj⁠?!] Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku.

Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.[11]

Politický postoj

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.[12] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[13] Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[14] V lednu 1977 podpořil stávající režim (který jej příslušně oceňoval) podpisem Anticharty.[15]

Soukromý život

Jeho velkou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, se kterou žil v polovině třicátých let. V říjnu 1937 se oženil s Renatou Kuhovou, psychicky labilní fanynkou, která si sňatek vynutila pohrůžkami sebevraždou. Po několika letech se rozvedli. Podruhé byl ženat se Zorou Plichtovou (19??–1992), manželství uzavřel v srpnu 1942. V druhém manželství měl dceru Zuzanu.[16]

Remove ads

Ocenění

Dílo

Filmografie

Během svého života účinkoval ve více než osmdesáti českých filmech. Před kamerou debutoval v roce 1931 v roli Pepiho Kulíka ve snímku Miláček pluku. Mezi jeho nejvýznamnější role patří Áda Čuřil ve snímku Škola základ života (1938), Vojtěch Kulík z Cestě do hlubin študákovy duše (1939), role rozverných studentů hrál až do svých téměř čtyřiceti let. V pozdějším věku se divákům představil například jako muzikant v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955 a Albín Boček, penzionovaný gymnaziální profesor ve filmu Adéla ještě nevečeřela (1977). Naposledy se objevil ve snímku O sláve a tráve (1984).[19]

Thumb
Ladislav Pešek jako Švanda Dudák (1930)

Film

  • 1931 Miláček pluku – role: Pepi Kulík
  • 1931 Loupežník – role: adjunkt
  • 1933 Okénko – role: student Divíšek
  • 1934 U nás v Kocourkově – role: dr. Viktor Nykys
  • 1938 Škola základ života – role: Áda Čuřil

Televize

Od šedesátých let často vystupoval v televizi. Zhostil se řady rolí v televizních inscenacích, seriálech a filmech (Šibalství Scapinova 1961, Nezralé maliny 1980, Nemocnice na kraji města 1976–1981 aj.). Účinkoval často v rozhlasových hrách a pořadech.

  • 1968 Jak se stal Janek-voják králem anglickým (pohádka) - role: anglický král
  • 1969 Dvě Cecilky (pohádka) - role: král
  • 1969 Popelka (pohádka) – role: král
  • 1970 Vražedný týden (komedie s detektivní zápletkou) – role: Eda Valtr
  • 1971 Rozsudek (seriál) – role: plukovník Rejsek
  • 1971 Mrtvý princ (pohádka) – role: zámecký kastelán / komoří Ondřej
  • 1971 Hostinec U koťátek (seriál) – role: Václav Burda

Gramofonové desky, výběr

Divadelní role, výběr

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads