Lazar Mojsov

Lazar Mojsov (makedonsky: Лазар Мојсов; 19. prosince 1920 Negotino – 25. srpna 2011 Bělehrad) byl jugoslávský komunistický politik makedonské národnosti. V letech 1987–1988 byl prezidentem Jugoslávie (předsedou předsednictva), v letech 1980–1981 nejvyšším vůdcem Svazu komunistů Jugoslávie (předsedou předsednictva ústředního výboru), v letech 1977–1978 předsedou Valného shromáždění OSN a v letech 1982 až 1984 ministrem zahraničí Jugoslávie.

Lazar Mojsov
Narození	19. prosince 1920 Negotino
Úmrtí	25. srpna 2011 (ve věku 90 let) Bělehrad
Místo pohřbení	Bělehradský nový hřbitov
Alma mater	Právnická fakulta Bělehradské univerzity Bělehradská univerzita
Povolání	novinář, politik, diplomat, právník a politický komisař
Ocenění	řetěz Řádu za občanské zásluhy (1988) Řád práce Partyzánská pamětní medaile 1941 Řád bratrství a jednoty Řád zásluh pro lid … více na Wikidatech
Politická strana	Svaz komunistů Jugoslávie
Děti	Svetlana Mojsov[1]
Funkce	předseda Valného shromáždění OSN (1977–1978) President of the Presidency of Yugoslavia (1987–1988) velvyslanec
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval práva na Bělehradské univerzitě. Za druhé světové války patřil k jugoslávským partyzánům, byl členem Antifašistického shromáždění lidového osvobození Makedonie (ASNOM).^[2] Na konci 40. let se jako státní zástupce tzv. soudu národní cti účastnil procesů proti mnoha skutečným nebo domnělým kolaborantům a lidem s probulharskými názory, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za vlastizradu. V letech 1948 až 1951 byl generálním prokurátorem Socialistické republiky Makedonie. Jeho kariéra v justici vyvrcholila postem předsedy Nejvyššího soudu Makedonie, který zastával v letech 1953–1955.^[3]

Poté se stal poslancem a byl šéfredaktorem novin Nova Makedonija (1956–1958) a Borba (1962–1964). V letech 1958 až 1961 působil jako jugoslávský velvyslanec v Sovětském svazu a Mongolsku, v letech 1967 až 1969 v Rakousku, v letech 1969–1974 v Guyaně a na Jamajce a ve stejné době působil jako jugoslávský velvyslanec při OSN. V roce 1972 zastupoval Jugoslávii v Radě bezpečnosti a v červnu 1972 a září 1973 jí předsedal. V letech 1974 až 1982 byl náměstkem ministra zahraničí Jugoslávie. Jeho diplomatická kariéra vyvrcholila na postu předsedy Valného shromáždění OSN a ministra zahraničí^[4], politická pak v letech 1980 až 1981, kdy působil jako předseda předsednictva Ústředního výboru komunistické strany^[5], v letech 1984 až 1989 byl členem kolektivního předsednictva Jugoslávie a od 15. května 1987 do 15. května 1988 byl jeho předsedou, tedy hlavou státu.

Po stávce kosovských horníků v roce 1989 se podílel na přípravě zatčení kosovsko-albánského politika Azema Vllasiho a vytvořil konspirační teorii, že za nepokoji stojí albánská tajná služba.

V roce 1990 se stal členem srbské politické strany Liga komunistů – Hnutí pro Jugoslávii (v roce 1994 splynula se stranou Jugoslávská levice, kterou vedla manželka Slobodana Miloševiće Mirjana Markovićová). Po rozpadu Jugoslávie se nevrátil do rodné Makedonie a zůstal žít v Bělehradě.

Jeho dcera Svetlana Mojsovová se stala významnou americkou chemičkou, její práce byla základnou pro vývoj léku na obezitu Ozempic.^[6]