Lečo

Lečo (maďarsky lecsó, slovensky lečo, polsky leczo, německy Letscho) je původně maďarský pokrm, který se rozšířil do střední Evropy. Tradičním jídlem je v české a slovenské kuchyni, značně rozšířeným je v Polsku a v Rakousku.

Lečo
Základní informace
Místo původu	Maďarsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lečo s grilovaným masem a brambory v rakouské verzi

Základem tohoto teplého pokrmu je paprika, rajčata a cibule. Připravuje se především v létě, kdy je dostatek ingrediencí.^[1]

Maďarské lecsó

Maďarské lečo patří mezi klasické pokrmy tamní maďarské kuchyně.^[2] Původně se v Maďarsku podávalo jen jako příloha například k pečené kachně, až následně se z něj stal také svébytný pokrm podávaný s přílohou, který se rozšířil i do zmíněných evropských kuchyní. Prvotně je zaznamenáno v Týdenní kuchařce paní Emy z roku 1902 pod názvem omácska. Až v roce 1914 se objevil v 10. čísle časopisu Maďarský jazyk z roku 1914 název lecsó. Dle názoru některých lingvistů jde o zkomoleninu slovenského všeličo.^[3]

V současnosti se v Maďarsku lečo stále podává buď jako hotové jídlo nebo jako omáčka k masům, nejčastěji pod biftek^[2] nebo ke grilovaným masům.^[4] Zavařené lečo se tu potom používá také jako základ pro tamní gulášovou polévku nebo pro perkelt.^[2]

Základem je jeden díl cibule na plátky a dva díly rajčat^[5] a tři^[5] nebo čtyři díly papriky.^[1][3] Paprika se preferuje zelená (v obchodech označovaná jako bílá), ale lze použít i sladší barevné.^[4] Papriky a rajčata se někdy v maďarské verzi loupou, papriky po upečení, rajčata po spaření. Kvůli pracnosti se ale užívá i varianta ze syrové neoloupané zeleniny. Následně se papriky nakrájí na kolečka a rajčata na čtvrtky. Cibule se krátce osmaží na sádle, slanině či oleji a zasype se mletou paprikou^[3] včetně pálivé kvůli typické ostřejší chuti,^[2] nato se přidají papriky, rajčata, sůl a pepř a jídlo se dusí pod pokličkou. V maďarské verzi není žádná přidaná voda a směs se ani nezahušťuje.^[3]

Recept má v rámci Maďarska své varianty. Často se před dušením přidává další zelenina, typicky lilek nebo cuketa,^[3] někdy třeba dýně, kapusta,^[4] fazole, jindy houby. Na rozdíl od české verze, kam se dává často vajíčko, se do maďarské standardně nedává.^[2] V případě, že je podáváno jako samostatné jídlo, může se přidat na kolečka nakrájená často pikantní klobása a v takovém případě se podává s nočky nebo s tarhoňou, v některých regionech zase s rýží nebo bramborami,^[3] nejčastěji jen s bílým chlebem.^[1] Delikátnější verze může být podaná s kopečkem zakysané smetany uprostřed.^[3] Ta zjemní pálivost jídla.^[4]

České lečo

České domácí lečo, s chlebem.

V Česku je lečo oblíbeným jídlem, i když se najdou lidé, kterým lečo nechutná.^[1] Nejčastěji se zde připravuje s rozšlehanými vejci, která se během vaření vmíchají, srazí a tím i zahustí pokrm.^[4][6] Na rozdíl od maďarského originálu se zelenina neloupe, nepředvařuje, nepředpéká nikdy, což snižuje časové nároky na přípravu.^[3] České lečo se obejde bez pálivé papriky^[6] a při dušení se na rozdíl od maďarské verze lečo někdy podlévá trochou vody, následně zase zahušťuje moukou, případně především dříve strouhankou,^[3] nejčastěji ale vejcem.^[6] I v Česku existuje mnoho variací receptu a na rozdíl od maďarské verze tu není tak striktně stanoven poměr surovin.^[5] Známé je například lečo se salámem a vejci, které není pikantní ani dochucené mletou paprikou a podává se s bramborami^[6] nebo s chlebem.^[7] Lečo po srbsku se zase připravuje s mletou paprikou, vepřovým masem a podává se s rýží.^[6]

Konzervace

První průmyslově vyráběnou konzervu lecsó začala maďarská továrna vyrábět v období první poloviny 20. století a konzerva se stala vážným vývozním artiklem.^[3]

V české kuchyni je oblíbená průmyslově vyráběná konzerva Lečo s moravskou klobásou a vejci.^[4] Za jejím zrodem stál mistr v konzervování Jaroslav Balaštík.^[8] Jejich kvalita ale dle mnohých jedlíků od dob, kdy se prodávaly za socialismu za 4,70 Kčs, upadla.^[4]

V domácích podmínkách se lečo často zavařuje nebo mrazí na zimu^[1] nebo na chvíle, kdy není čas na vaření.^[2]

Podobná jídla

Příprava leča v Česku

Leču se podobá italská peperonata, která je ale méně ostrá.^[9] Podobné je také francouzské ratatouille,^[5] katalánská xamfajna^[4] nebo turecký menemen, do kterého se navíc přidává sýr. Směs se na pánvi nemíchá, ale otáčí po částech.