Leishmanióza

Leishmanióza je souborný název pro parazitická onemocnění způsobená prvoky z rodu Leishmania, jejichž přenos na člověka probíhá štípnutím bodavého hmyzu rodu Phlebotomus a Lutzomyia, který žije především v lesnatých územích tropického a subtropického pásu. V rozvojových a chudých zemích je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí způsobující časté epidemie. Existují leishmaniózy i u jiných obratlovců než u člověka (např. u plazů, morčat či šelem psovitých).^[2]

Leishmanióza
Projev kožní formy leishmaniózy na ruce
Klasifikace
MKN-10	B55.
Klinický obraz
Příčiny nebo rizikové faktory	Leishmania
Postižený systém	imunitní systém, útroby, kůže
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt v Severní Africe. Onemocnění se objevuje i na Balkáně.^[1]

Životní cyklus leishmanií

Životní cyklus leishmanií probíhá mezi člověkem a koutulí rodu Phlebotomus či Lutzomyia. Z našeho lidského hlediska považujeme člověka za hostitele a koutuli za přenašeče. Leishmanie v těle hostitele se vyskytuje ve formě bez bičíku a napadají buňky jaterní nebo slezinné, v nich se množí dělením tak dlouho, až buňka praskne a parazité, kteří se takto rozmnožili, napadají další zdravé buňky. Jsou-li nasáti komárem společně s lidskou krví nebo plazmou, mění se v jeho zažívacím traktu ve formu bičíkatou. Opět se množí, a to ve střevě komára, poté se dostávají zpět do komárova hltanu a při sání na člověku pronikají do lidské krve a cyklus začíná znovu.

Životní cyklus leishmanie

Formy leishmaniózy

Viscerální leishmanióza

Je nejzávažnější forma leishmaniózy známá také jako kala azar, což v překladu z hindštiny znamená černá horečka. Způsobují ji Leishmania donovani, L. chagasi a L. infantum. Název formy je odvozen z faktu, že parazitičtí prvoci se usídlují v lidských útrobách, především v játrech a slezině, což vede ke zvětšení a snížení funkce těchto orgánů. Dále se projevuje horečkou, váhovým úbytkem a anémií. Neléčená viscerální leishmanióza vede téměř vždy ke smrti hostitele.

Kožní leishmanióza

Je nejčastější forma leishmaniózy, při níž parazité napadají kůži a působí její poškození. Původci nemoci jsou Leishmania tropica, L. aethiopica a L. major (ve Starém světě) a L. mexicana, L. brasiliensis a L. peruviana (v Novém světě). Neléčená kožní leishmanióza není smrtelná nemoc a většinou se poškozené okrsky kůže zahojí jizvou. Tato varianta bývá též zvaná jerišská růže (שׁוֹשַׁנַּת יְרִיחוֹ).

Mukokutánní leishmanióza

Je také kožní forma nemoci, při níž se však kromě poškození kůže objevují i hluboké rány a destrukce tkáně v oblasti obličeje (podobné lepře).

Projevy onemocnění

Onemocnění se projevuje třemi hlavními způsoby: jako kožní, mukokutánní a viscerální leishmanióza.^[3] Kožní forma se projevuje kožními vředy. Mukokutánní forma se projevuje vředy na kůži, v ústech a v nose. Viscerální forma se zpočátku projevuje kožními vředy, později horečkou, nízkým počtem červených krvinek a zvětšenou slezinou a játry.^[3][4]

Léčba

Léčba je komplikovaná, často i neúspěšná, a to jak z důvodu závažnosti nemoci, tak vysokou cenou a nedostupností léků v postižených oblastech. Nejčastěji užívané léky jsou nitrosvalové injekce založené na bázi derivátů antimonu jako jsou sodium stiboglukonát (Pentostam) a meglumin antimoniát (Glucantime). Nevýhoda těchto léků je vysoká resistence nemocných, dlouhá doba léčby (30 dní), toxicita a vysoká cena. Některá léčiva, která byla původně vyvinuta pro léčbu jiných nemocí, jsou účinná i při léčbě leishmaniózy. Lék pro boj s plísňovými infekcemi amphotericin (AmBisome), lék pro léčbu rakoviny miltefosin (Impavido) a širokospektrální antibiotikum paromomycin jsou alternativami k léčbě deriváty antimonu. Jelikož leishmanióza napadá imunitní systém hostitele stejně jako virus HIV způsobující AIDS, je léčba pacientů s kombinací obou onemocnění (asi 1/5 všech nemocných) méně efektivní a s horší prognózou.