Lémnos

Lémnos (či Limnos) (druhý pád Lemnu, řecky: Λήμνος) je ostrov na severu Egejského moře patřící Řecku. Spolu s okolními malými neobydlenými ostrůvky tvoří stejnojmennou obec. Spolu s ostrovem Agios Efstratios ležícím na jihozápadě je součástí stejnojmenné regionální jednotky.

Lémnos
Λήμνος (řecky)
Lémnos
Lokalizace	Egejské moře
Stát	Řecko Řecko
• Kraj	Severní Egeis
• regionální jednotka	Lémnos
• obec	Lémnos
• obecní jednotka	4
• komunita	32
• sídla	52 (57)[1]
Topografie
Rozloha	476 km²
Zeměpisné souřadnice	39°55′ s. š., 25°15′ v. d.
Délka	23,2 km
Šířka	29,6 km
Nejvyšší vrchol	Vigla (470 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	16 992 (2011[2])
Hustota zalidnění	35,7 obyv./km²
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obyvatelstvo

Pohled na přístav Myrina a hrad Kastro

V obci žilo v roce 2011 16 992^[2] obyvatel. Obec Lémnos se člení na čtyři obecní jednotky, které se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek a komunit.

• Obecní jednotka Atsiki (2535) – komunity: Agios Dimitrios (812), Atsiki (900), Dafni (158), Karpasi (181), Katalakko (46), Sardes (215), Varos (223).
• Obecní jednotka Moudros (3925)- komunity: Fisini (107), Kalliopi (207), Kaminia (243), Kontopouli (634), Lychna (320), Moudros (974), Panagia (383), Plaka (310), Repanidi (266), Roussopouli (94), Romanou (302), Skandali (85).
• Obecní jednotka Myrina (8006) – komunity: Kaspakas (792), Kornos (267), Myrina (5711), Platy (785), Thanos (451).
• Obecní jednotka Nea Koutali (2526) – komunity: Angariones (116), Kallithea (182), Kontias (572), Livadochori (373), Nea Koutali (442), Pedino (268), Portianou (314), Tsimandria (259).

Geografie

Rozloha ostrova a obce čítá 476 km². Ostrov má z velké části hornatý charakter, avšak nalezneme zde i úrodné nížiny. Nejvyšší horou je Vigla dosahující nadmořské výšky 434 m.

Nejvýznamnější města jsou Myrina s 5711 obyvateli na západním pobřeží a Moudros s 974 obyvateli na východním. Hlavní město Myrina je důležitým obchodním centrem, díky svému významnému přístavu.

Na ostrově panuje středomořské klima s mírnými zimami. Podzimní období je charakteristické silným větrem.

Hospodářství

Horský terén je využíván zejména jako pastviny pro ovce a kozy. Z plodin se četně vyskytují morušovníky a ovocné stromy. Nejsou zde vhodné podmínky pro pěstování oliv, přesto se zde několik rodinných farem produkující olivový olej nachází. Naopak velmi rozšířené a tradiční je pěstování vinné révy a produkce vína (o víně z Lemnosu píší např. Homér, Aristoteles nebo Hésiodos)^[3] a vinné pálenky tsipouro. Na ostrově se nachází množství pláží, přesto je cestovní ruch ve srovnání s jinými řeckými ostrovy jen méně významnou součástí místní ekonomiky. Většina hotelů a pláži s infrastrukturou se nachází na západním a jihozápadním pobřeží ostrova, kde je méně větrno, pláže na východě jsou populární destinace pro windsurfing a kitesurfing. Hlavními turistickými centry jsou Myrina, Agios Iohanis a Thanos.

Díky strategicky významné poloze v Egejském moři se na ostrově nachází řecká vojenská základna a množství menších vojenských instalací. Mezinárodní letiště "Hephaestus" (IATA: LXS, ICAO: LGLM) bylo původně vojenským letištěm a stále tuto funkci plní.

Historie

Nejstarší archeologické nálezy potvrzují osídlení ostrova již v době pozdního paleolitu, cca 12 tisíc let př.n.l.^[4] V průběhu eneolitu a doby bronzové se rozvíjí osídlení v oblasti Poliochni, které je na konci 3. tísíciletí př. n.l. z velké části zničeno zemětřesením.^[5]

Na území dnešního města Myrina a tamního hradu jsou doloženy vykopávky spojované s mínojskou civilizací. Po jejím zániku ostrov obsadili Pelasgové. Okolo roku 800 př. n. l. byl ostrov dobyt Řeky, kteří byli ovšem po cca 100 letech na čas vytlačeni a svoji mocenskou pozici zde opět upevnili až okolo roku 600 př. n. l. Ostrov poté patřil Athénám a po celé helénské období sdílel svůj osud s Řeckem. Z archaického období řeckých dějin se dochovaly ruiny města Héfaistia na severovýchodním pobřeží ostrova a vykopávky dokládající stejně staré osídlení i v Myrině. Po celé antické období fungoval chrám v Kabeironu, kde vykopávky potvrzují uctívání místních bohů (Kabeirí) ještě před příchodem Řeků, kteří je přijali do svého pantheonu. Chrám bych opuštěn až v 5. století n. l. z důvodu růstu vlivu křesťanství ve východořímské říši.^[6]

Lemnos byl součástí Byzantské říše. Císař Andronichos I založil v Myrině novou pevnost na místě staré antické akropole. Ostrov byl průběžně cílem útoků Saracenů a Turků. Po 4. křížové výpravě připadl Latinskému císařství pod nadvládou Benátčanů, ale ti byli v roce 1278 nuceni ostrov vrátit Byzanci. Ta následně držela Lemnos až do 15. století, kdy ho získali Janované, ovládající i nedaleký Lesbos a v jejich držení zůstal i po pádu Konstantinopole (1453), ale již v roce 1457 se proti vládě Janovanů vzbouřili místní obyvatelé a přijali nadvládu Turků. V letech 1464-1479 Limnos drželi Benátčané, kteří ho dobyli v průběhu první turecko-benátské války, ale po mírové smlouvě byl vrácen Turkům. Znovu Benátčané ostrov krátce dobyli v roce 1656, ale již v roce 1657 byl znovu obsazen Turky. V roce 1770 se stal Limnos jedním z míst, kde v souvislosti s probíhající rusko-tureckou válkou vypuklo protiturecké povstání, které ale, i přes jistou podporu ruského námořnictva vedeného hrabětem Orlovem, bylo poraženo. S Řeckem tak byl Limnos opětovně sjednocen až roku 1912 během 1. balkánské války, kdy zde 8. října, po krátké bitvě s tureckým loďstvem, zakotvila řecká flotila vedená admirálem Pavlosem Kunduriotisem. Ostrov se následně stal námořní základnou, umožňující monitorovat provoz Dardanelami.

V průběhu první světové války byl Limnos s přístavem Mudros i přes svoji nedostačující kapacitu důležitou námořní a vojenskou základnou pro Dohodové mocnosti. Ostrovem prošla zejména britská, australská, novozélandská a francouzská pěchota bojující u Galipolle a byli sem převáženi také zranění z této bitvy. Dnes tyto události připomíná malé muzeum v Mudrosu a několik vojenských hřbitovů. 30. října 1918 bylo v Mudrosu podepsáno příměří mezi Spojenci a osmanskou říší, jež na Blízkém východě ukončilo válečné akce 1. světové války. Po skončení války byli na ostrov přesídleni Řekové z ostrovů v Marmarském moři, které v rámci mírových dohod zůstaly Turecku. Několik let zde žili také ruští emigranti, především kozáci z Kubáně a další příslušníci bílé armády, kteří po ruské občanské válce utekli před bolševiky.

Za druhé světové války byl Limnos okupován německou armádou, která opět využívala přístav v Murdosu ke kontrole provozu ve východním Středomoří. Limnos byl osvobozen řeckými speciálními jednotkami ve spolupráci s britskými SAS v říjnu 1944.

Mytologie

V řecké mytologii je ostrov Lémnos domovem řeckého boha ohně Héfaista a nalézá se zde jeho pověstná dílna.

Lémnos se objevuje v báji o Iásonovi a Argonautech. Ti se na ostrov, kde žily jen ženy pod vedením královny Hypsipylé, dostali během své plavby za zlatým rounem. Ženy se snažily snažili Argonauty na ostrově udržet a mít s nimi děti, ale na Héraklovo naléhání nakonec Argonauté ostrov opustili.

Lémnos je také zmíněn v několika zpěvěch Homérovy Ílias, jako místo, odkud je Řekům vozeno víno a kam jsou prodávání zajatí trojští bojovníci. Na ostrově se léčil z hadího uštknutí Fíloktétés, král z Thessaly, který vlastnil Heraklův luk, bez jehož pomoci dle věštby nemohli Řekové u Tróje zvítězit, k čemuž došlo teprvé poté co Fíloklétés šípem smrtelně zranil Parida.