Leopold Viktorin z Windischgrätze

Leopold Viktorin Jan Vilém hrabě z Windischgrätze (německy Leopold Victorin Johann Wilhelm Graf von Windisch-Graetz, či též von Windischgrätz; 17. září 1686, Řezno – 19. prosince 1746, Vídeň) byl německo-rakouský šlechtic, diplomat a politik. V mládí se uplatnil jako diplomat Habsburků v Nizozemí a Francii, později se stal ve Vídni státním ministrem a v roce 1739 získal Řád zlatého rouna. Kromě statků v Rakousku vlastnil po matce a starším bratrovi také majetek v Čechách (Červená Lhota) a na Moravě (Přerov).

Leopold Viktorin hrabě z Windischgrätze
Erb rodu Windischgrätzů
Místodržitel v Dolních Rakousích
Ve funkci: 1742 – 1746
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Zikmund Bedřich z Khevenhülleru
Nástupce	Jan Ferdinand I. z Kuefsteina
Státní a konferenční ministr s pověřením pro finanční záležitosti
Ve funkci: 1735 – ?
Panovník	Karel VI.
Skutečný tajný rada
Ve funkci: 1723 – ?
Panovník	Karel VI.
Císařský vyslanec v Nizozemí
Ve funkci: 1719 – 1725
Předchůdce	Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu
Nástupce	Karel Ferdinand z Königseggu
Říšský dvorní rada
Ve funkci: 1716 – ?
Panovník	Karel VI.
Císařský komorník
Ve funkci: 1711 – 19. prosince 1746
Panovník	Karel VI., František I. Štěpán
Narození	17. září 1686 Řezno Bavorsko Bavorsko
Úmrtí	19. prosince 1746 (ve věku 60 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Marie Arnoštka ze Strassolda
Rodiče	Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (1630–1695) a Marie Terezie ze Saurau (1657–1713)
Děti	Leopold Karel z Windischgrätze
Příbuzní	vnuk: Josef Mikuláš z Windischgrätze (1744–1802)
Profese	politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rakouský Řád zlatého rouna (1739; č. 692)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Červená Lhota, majetek Leopolda Viktorina Windischgrätze v letech 1727–1746

Pocházel ze starého šlechtického rodu Windischgrätzů, narodil se jako nejmladší syn Gottlieba Amadea z Windischgrätze (1630–1695) a jeho třetí manželky Terezie, rozené hraběnky ze Saurau (1657–1713).

Po kavalírské cestě a krátkých studiích na univerzitě v Utrechtu vstoupil do císařských služeb. V roce 1711 se stal císařským komorníkem, v roce 1716 byl jmenován říšským dvorním radou.^{[pozn. 1][1]} V letech 1719–1725 byl císařským vyslancem v Nizozemí, mezitím zastupoval zájmy habsburské monarchie na kongresech v Cambrai (1722) a Soissons (1723).^[2] V roce 1723 byl jmenován skutečným tajným radou. Od roku 1735 byl státním a konferenčním ministrem s pověřením pro finanční záležitosti a v roce 1739 obdržel Řád zlatého rouna.^[3] Vliv si udržel i na počátku vlády Marie Terezie a v roce 1741 ji doprovázel na korunovační sněm do Uher. Závěr své kariéry strávil ve funkci místodržitele v Dolních Rakousích (1742–1746). Císařským dekretem z roku 1745 mu bylo v hierarchii nejvyšších státních úředníků přiznáno druhé místo za kancléřem Ulfeldem.

Majetkové poměry

Zámek Přerov, majetek Leopolda Viktorina Windischgrätze v letech 1713–1732

Po úmrtí matky zdědil v roce 1713 moravská panství Přerov a Čekyně, kde se ale vzhledem k téměř trvalému pobytu v zahraničí a ve Vídni prakticky nezdržoval. V roce 1727 po starším bratru Arnoštu Bedřichovi zdědil kmenová rodová panství v Rakousku (Trauttmansdorf, St. Peter) a také statky v Čechách (Červená Lhota). V návaznosti na to prodal v roce 1732 Přerov. Neuváženým hospodařením a vysokými náklady na reprezentaci ve státních úřadech přivedl rodové dědictví do vysokého úvěrového zatížení. I když byla jeho pozůstalost v roce 1747 vyčíslena na 900 000 zlatých, majetek byl zadlužen do výše 700 000 zlatých.^[4]

Manželství a rodina

Jeho manželkou se v roce 1714 stala hraběnka Marie Ernestina ze Strassolda (1695–1766), která předtím jako dvorní dáma doprovázela císařovnu Alžbětu Kristýnu na cestách po Evropě. Z jejich manželství se narodily čtyři děti, dvě z nich zemřely v mládí, nakonec Leopold přežil i svého druhorozeného syna Leopolda Karla (1718–1746) a dva vnuky.

Koncem roku 1746 byl ze širší rodiny naživu jen dvouletý vnuk Josef Mikuláš (1744–1802), který se stal zakladatelem knížecí větve Windischgrätzů, v době nezletilosti ale přišel o značnou část zadluženého majetku.