Lep

Lep je obecné označení pro nějakou lepivou substanci určenou k přilepení a odchytu (lovu) živočichů nebo k zabránění jejich průniku do míst, kde jsou tito nežádoucí. Nejčastěji je jako součást různých nástrah a pastí používán k lovu hmyzu, ptáků případně drobných hlodavců. V České republice lze lep legálně používat pouze k lovu bezobratlých živočichů. Používají se například barevné lepové desky (velmi účinné proti různým létajícím škůdcům v uzavřených prostorech jako jsou skleníky) nebo lepové prstence – pásy na kmenech dřevin proti mravencům nebo housenkám píďalek atp.) Lep může být i součástí feromonových pastí sloužících k monitoringu kalamitních škůdců.^[1]

V minulosti rozšířené použití k lovu obratlovců (ptáků, hlodavců) je v Česku nelegální (viz např. Zákon na ochranu přírody a krajiny nebo Zákon na ochranu zvířat).^[2][3]

Technika lovu ptáků na lep (jako součást čižby) je rozšířená téměř celosvětově, i když způsob přípravy lepu se v různých kulturách liší v závislosti na přírodních podmínkách a dostupných surovinách. V Evropě se tradičně lep připravoval z bobulí ochmetu evropského (Loranthus europaeus)^[4] nebo jmelí bílého (Viscum album)^[5]. Jiné suroviny (smrková pryskyřice – smůla) byly v našem prostředí spíše náhražkami. Pracně získávaný lep byl vždy poměrně nákladnou surovinou. Lepem pomazané tenké proutky (vějice nebo vějičky) byly líčeny na místech obvyklého dosedu ptáků (vyvýšená místa, napajedla atp.) a následně byla zvyšována jejich atraktivita pomocí volavých ptáků, sýčka nebo oblíbené potravy.^[4] Alternativně byli ptáci opatrně podlepováni – pomocí vějičky na dlouhém prutu. Zajímavým způsobem užití lepu byly papírové kornouty, uvnitř natřené lepem, s potravou ve dně kornoutu. Pomocí takové lepové pasti bývaly chytány zejména vrány nebo havrani.^[5] Pokud ptáčník chytal zpěvné ptáky na prodej, tak ihned po opatrném vyproštění ptáka polepené peří (potřísněné lepem) zasypával jemným popelem, aby předešel dalšímu slepovaní.^[4]

Lidová rčení

Lep nebo vějice se často objevují i v lidových rčeních: „Sedl mu na lep“, „Skočil mu na vějičku“, „Zesral sa jak vějica“...