Lev Vygotskij

Lev Semjonovič Vygotskij, rusky Лев Семёнович Вы́готский, rodným jménem Lev Simchovič Vygodskij, rusky Лев Симхович Выгодский (17. listopadu 1896, Orša – 11. června 1934, Moskva) byl sovětský psycholog židovské národnosti narozený na území dnešního Běloruska. Byl nejuznávanějším sovětským psychologem v západním světě, zakladatelem tzv. kulturně-historické psychologie (někdy též zvané Vygotského škola). Byl 83. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.^[1]

Lev Vygotskij
Rodné jméno	לײב װיגאָד a Лев Симхович Выгодский
Narození	17. listopadu 1896 Orša
Úmrtí	10. června 1934 (ve věku 37 let) Moskva
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Lomonosovova univerzita Moskevská městská lidová univerzita
Povolání	filozof, psycholog, pedagog, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel a antropolog
Zaměstnavatelé	Ústav psychologie Ruské akademie věd L. G. Ščukinové Druhá moskevská státní univerzita Akademie komunistického vzdělávání Naděždy Krupské Ústav korekční pedagogiky RAO Lomonosovova univerzita
Choť	Roza Noevna Vygodskaya
Příbuzní	Elena Kravtsova (vnučka) David Isaakovič Vygodskij (bratranec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zpočátku se zajímal především o umění a byl ovlivněn ruským formalismem. I v jeho pozdějších psychologických pracích je vliv formalismu znát, především důrazem na roli znaků, jazyka a kultury při formování vědomí a myšlení, a to především ve vrcholné studii Myšlení a řeč (Мышление и речь). Jeho přístup byl v sovětském kontextu zvláštní tím, že nevolal po marxistické psychologii založené přímo na Marxových koncepcích, ale spíše po psychologii, která by měla "marxistického ducha", což mu otevřelo možnost nechat se ovlivnit širokým polem osobností (mj. gestalt psychologie, Alfred Adler, Jean Piaget, Wolfgang Köhler ad.) a rozvinout osobitou teorii. Známé je jeho rozlišení vyšších a nižších psychických funkcí (které však v pozdějších fázích své tvorby spíše opustil). Jeho vlivným konceptem je též tzv. zóna nejbližšího vývoje, který odvodil ze studia dětského kognitivního vývoje. Zvláštní pozornost věnoval též psychologii hry. Vytvořil i skupinu svých následovníků, tzv. Vygotského kroužek, k jeho nejdůležitějším žákům patřili Alexandr Romanovič Lurija či Alexej Leonťjev. Řada jeho prací zůstala nepublikována. Zemřel v 37 letech na tuberkulózu.

Bibliografie

• Психология искусства (1925-26)
• Сознание как проблема психологии поведения (1924-25)
• Исторический смысл психологического кризиса (1927)
• Проблема культурного развития ребенка (1928)
• Конкретная психология человека (1929)
• Орудие и знак в развитии ребенка (1930)
• Этюды по истории поведения: Обезьяна. Примитив. Ребенок (1930)
• История развития высших психических функций (1931)
• Педология подростка (1929-1931)
• Лекции по психологии (1932)
• Проблема развития и распада высших психических функций (1934)
• Мышление и речь (1934)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Vygotskij

České překlady

• Psychologie umění. Přeložil L. Zadražil. 1. vyd. Praha : Odeon, 1968. 522 s.
• Myšlení a řeč. Přeložil J. Průcha. 1. vyd. Praha : SPN, 1970. 295 s.
• Vývoj vyšších psychických funkcí. Přeložil J. Průcha a M. Sedláková. 1. vyd. Praha : SPN, 1976. 363 s.
• Psychologie myšlení a řeči. Výbor z díla, uspořádal J. Průcha. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 135 s. ISBN 80-7178-943-7