Lin Piao

Lin Piao (čínsky 林彪, v přepisu pinyin Lin Biao, původním jménem Lin Jü-žung – 林育蓉5. prosince 1907 – pravděpodobně 13. září 1971) byl čínský komunistický vojevůdce v občanské válce proti Kuomintangu a ve válce proti Japonsku.

Lin Piao
Rodné jméno	林育蓉
Narození	5. prosince 1907 Chuang-kang
Úmrtí	13. září 1971 (ve věku 63 let) Öndörkhaan
Příčina úmrtí	letecká nehoda
Místo pohřbení	Subraga Basin
Alma mater	Vojenská akademie Whampoa
Povolání	politik a voják
Ocenění	medaile Rudé hvězdy 1. třídy (1933) stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Čang Mej (1937–1946) Jie Čchün (1941–1971)[1]
Partner(ka)	Sun Wej-š'
Děti	Lin Li-kuo[1] Lin Li-cheng Lin Siao-lin
Funkce	místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1954–1971) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1958–1971) místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1958–1971) místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1959–1971) ministr národní obrany Čínské lidové republiky (1959–1971) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl považován za jednoho z nejschopnějších velitelů Čínské lidové osvobozenecké armády. Připisuje se mu, že vydal tzv. rudou knížku Mao Ce-tungových citátů, která se měla stát jakýmsi kánonem maoismu.

Narodil se v dobře fungující rodině obchodníků v Chuang-kangu v provincii Chu-pej. V roce 1925 se na střední škole připojil k satelitní organizaci Čínské komunistické strany, a ještě ten samý rok odjel do Kantonu, kde začal chodit na vojenskou akademii Whampoa. Po dokončení studií byl přidělen v roce 1926 k nezávislému pluku. Zúčastnil se první fáze Severního pochodu a byl povýšen na velitele roty. Tehdy se připojil ke Komunistické straně Číny. Od října 1934 doprovázel Mao Ce-tunga během Dlouhého pochodu až do provincie Šen-si v roce 1935.^[2] V roce 1938 bojoval v bitvě v Šen-si, kde byl vážně zraněn. Následně se tři roky zotavoval v Moskvě.^[3]

Velel komunistickým vojskům, která v roce 1949 obsadila Peking. Po ukončení druhého zasedání VIII. sjezdu KS Číny se konalo plenární zasedání ÚV, na kterém byl Lin Piao zvolen místopředsedou ÚV KS Číny a členem politbyra. Později v roce 1959 nastoupil do funkce ministra národní obrany na místo Pcheng Te-chuaje.^[4] Krátce po jmenování zrušil hodnosti v armádě a obnovil systém politických komisařů, prosazoval politizaci armády.^[5] V letech 1966-1971, tedy v první fázi tzv. Velké proletářské kulturní revoluce, byl designovaným nástupcem Mao Ce-tunga v čele Komunistické strany Číny.

Zahynul údajně při zřícení svého letadla nad severním Mongolskem, když se pokoušel uprchnout do Sovětského svazu v obavách, že bude obviněn z pokusu o státní převrat. Podle oficiální zprávy prchal ze země, jelikož bylo odhaleno jeho spiknutí a pokus o zavraždění Maa. Spolu s Lin Piaem zahynuli i jeho manželka a syn.^[6] Jelikož byl Lin Piao v té době velice prominentní postavou, tak tato událost nemohla být veřejnosti oznámena najednou, ale postupně ve vlnách.^[7] Až na X. sjezdu KS Číny v roce 1973 bylo národu oznámeno, proč před dvěma lety Lin Piao zmizel a mimo jiné byla změněna ústava, jelikož ústava přijatá v roce 1969 určila Lin Piaa Mao Ce-tungovým nástupcem.^[4]