Linhorka

Linhorka je nevýrazný vrch na katastrálním území vesnice Staré, která je administrativně částí obce Třebívlice v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji.^[1] Linhorka, která se nachází na území Chráněné krajinné oblasti České středohoří, je geologickou a mineralogickou lokalitou celostátního významu.^{[2] [3]}

Linhorka
Pohled na Linhorku z východního okraje obce Staré
Vrchol	410 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Pohoří	České středohoří / Milešovské středohoří
Souřadnice	50°28′47″ s. š., 13°53′27″ v. d.
Linhorka
Hornina	serpentinizované peridotity, vulkanické brekcie
Povodí	Ohře
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis lokality

Geografická poloha

Linhorka se nachází v západní části Milešovského středohoří, které je geomorfologickým podcelkem Českého středohoří. Na východním úpatí Linhorky hraničí zdejší louky a zarostlé ovocné sady se zástavbou vesnice Staré, na západní straně se k návrší přimyká ves Leská, která je rovněž částí obce Třebívlice. Zalesněná strmější severovýchodní strana kopce je ohraničena korytem Kuzovského potoka, na některých novějších mapách^[1] označovaného jako Žejdlík, avšak běžněji známého (i ve starší dokumentaci^[2]) jako Granátka.

Geologie a mineralogie

Linhorka je pozůstatkem třetihorního vulkánu maarového typu.^[4]

Pyropy neboli české granáty v mateční hornině z vrchu Linhorka

Podobně jako v případě některých dalších vrchů v této oblasti (např. Baba u Děčan, Granátový vrch neboli Bota u Měrunic, Svinky u Kozlů, Syslík a Malý vrch u Třtěna) se jedná o diatrému, tj. přívodní vulkanickou dráhu, vyplněnou čedičovou brekcií, obsahující úlomky pyroponosných hornin – serpentinizovaných peridotitů – vyvlečených vulkanickou explozí z hlubin Země.^[3]

Stáří granátů (pyropů), vynesených na povrch výbuchem maaru před zhruba 10 milióny let,^[4] je nejméně 340 miliónů let.^[2] Okolí maaru tvořily měkčí druhohorní horniny, rychleji podléhající zvětrávání, což zároveň uspíšilo erozi a zvětrávání maaru, který byl původně zhruba o 300 metrů vyšší, než je současný nejvyšší bod Linhorky. Horniny z komínové brekcie byly i s pyropy, které jsou velmi tvrdé a odolné vůči zvětrávání, rozneseny po okolí a uloženy ve čtvrtohorních štěrcích podél jižního´úpatí Českého středohoří.^[4]

Zatímco v mateční hornině na Linhorce se vyskytují pouze pyropy, v náplavech Kuzovského potoka lze najít četné další minerály, jako je moissanit, zirkon, apatit, ilmenit, spinel, picotit, chromdiopsid, disten či safír, avšak vždy jen drobná zrnka o velikosti do dvou milimetrů. V oblasti jižního úpatí Českého středohoří byly v minulosti nalezeny také tři drobné diamanty.^[3]

Těžba

První písemná zmínka o těžbě českých granátů je obsažena v knize Georgia Argricoly De natura fossilum z roku 1546, ve skutečnosti však byly pyropy na území Čech získávány již mnohem dříve, o čemž svědčí jejich výskyt ve starších špercích. V nejstarším období se zřejmě jednalo jen o povrchový sběr, zmínky o kopání a dobývání granátů se objevují až v době vlády císaře Rudolfa II.^[5]

V 19. století byla hornina, obsahující pyropy, těžena na Linhorce menšími šachticemi.^[2] V 60. letech 20. století byl za účelem hledání diamantonosných struktur, podobných jihoafrickým kimberlitům, na Linhorce prováděn geologický průzkum. Pokud jde o kimberlity, totožnost s nimi zde nalezena nebyla, zato byly získány podrobné informace o zdejší diatrémě a jejím trubkovitém tvaru.^[3]

Za perspektivní a z ekonomicky efektivní je v současnosti považována pouze těžba granátů z pleistocenních pruhů pyroponosných štěrků. Na základě průzkumů bylo možno takto určit tři pruhy, označované jako podsedický, chrášťanský a třebívlický, přičemž primárním zdrojem pyropů je ve všech těchto případech Linhorka.^[5]

Fotogalerie

• 
  Stopy po hledačích minerálů
• 
  Tzv. kamenná slunce v lomu na úpatí Linhorky
• 
  Kuzovský potok pod Linhorkou
• 
  Les na severovýchodním svahu
• 
  Pohled z vrcholových partií Linhorky k Blešnu