Lockheed L-100 Hercules

Lockheed L-100 Hercules je civilní nákladní letoun vyvinutý výrobcem Lockheed na základě úspěšného vojenského taktického transportního letounu C-130E Hercules. Mezi jeho výhody patří velká nosnost a schopnost operovat z krátkých neupravených ploch. Zakoupila jej řada civilních, ale i vojenských uživatelů (např. Alžírsko, Gabon a Kuvajt). L-100 poprvé vzlétl roku 1964. V letech 1964–1992 byl vyroben v počtu 114 kusů. Výroba letounu byla obnovena roku 2018 jeho novou generací označenou LM-100J. Ta je odvozena od vojenského typu C-130J-30 Super Hercules.^[1]

Lockheed L-100 Hercules
Lockheed Martin LM-100J Super Hercules v roce 2018
Určení	transportní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Lockheed Corporation
První let	20. dubna 1964
Zařazeno	1965
Výroba	1964–1992 (L-100) 2018– (LM-100J)
Vyrobeno kusů	114 (L-100)
Vyvinuto z typu	Lockheed C-130 Hercules
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

L-100-20 Hercules amerických aerolinek Delta Air Lines

Společnosti Lockheed vyvinula civilní nákladní letoun L-100 na základě vojenského transportního letounu C-130E Hercules.^[2] První let prototypu Lockheed L-100 (Model 382, sériové číslo 3946) se uskutečnil 20. dubna 1964 z letiště Mariettě v Georgie. Posádce velel šéfpilot společnosti Joe Garret. Zajímavostí je, že během prvního letu stroj zůstal ve vzduchu rekordních 25 hodin a jednu minutu, takže přistál až druhý den. Pohyboval se nad státy Georgií a Alabamou, přičemž kromě 36 minut celý let absolvoval s vypnutými vnějšími motory (jejich vrtule byly zapraporovány).^[3]

Dne 16. února 1965 letoun L-100 (Model 382) získal certifikaci FAA.^[3]

Mezi prvními uživately letounu L-100 byly americké aerolinie Delta Air Lines, které provedly vůbec první komerční let L-100 na světě. Delta Air Lines své tři stroje L-100 vyřadily 30. března 1974, neboť upřednostily nákladní verze proudových letounů Boeing 747 a DC-10.^[4]

V říjnu 1968 byla certifikována prodloužená verze L-100-20 a v prosinci 1970 ještě více prodloužená verze L-100-30.^[5] Nejdelší verze L-100-30 byla také nejprodávanější.^[2] V letech 1964–1992 bylo vyrobeno 114 letounů L-100 (22 kusů L-100, 27 kusů L-100-20 a 65 kusů L-100-30).^[2] V roce 2014 z nich více než 55 zůstávalo v provozu.^[6]

Roku 1996 Lockheed zalétal prototyp nové generace vojenského transportního letounu Lockheed Martin C-130J Super Hercules. Zároveň byl plánován vývoj jeho civilní verze, ale roku 2000 byl program zmrazen, protože Lockheed Martin se soustředil na vojenské varianty letounu.^[2] Výroba prvního letounu civilní verze LM-100J, odvozené od C-130J-30 Super Hercules, proto začala až v dubnu 2016.^[7] Prototyp LM-100J poprvé vzlétl roku 2017. V letech 2016–2017 bylo objednáno nejméně 37 kusů LM-100J.^[1]

Verze

L100-30 Hercules

L100-30 Hercules jihoafrické společnosti Safair ve zbarvení Organizace spojených národů

• L-100 (Model 382) – Základní verze.
• L-100 (Model 382B) – Vylepšený systém manipulace s nákladem.^[2]
• L-100-20 (Model 382E, Model 382F) – Prodloužená verze. Před křídlo vložen segment o délce 1,5 m a za křídlo segment o délce 1,02 m.
• L-100-30 (Model 382G) – Prodloužená verze. Oproti L-100-20 trup prodloužen o dalších 2,03 m.
• LM-100J (Model 382J) – Civilní verze odvozená od výkonnější varianty C-130J-30 Super Hercules
• L-400 Twin Hercules – Nerealizovaný projekt dvoumotorové verze letounu.

Incidenty a nehody

Dle databáze Aviation Safety Network bylo zničeno 49 letounů L-100.^[8]

Specifikace (L-100-30)

Technické údaje

Citováno dle^[2]

• Osádka: 3–4
• Nosnost: 23 158 kg nákladu
• Rozpětí: 40,41 m
• Délka: 34,37 m
• Výška: 11,66 m
• Nosná plocha: 162,1 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 35 260 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 70 310 kg
• Pohonné jednotky: 4× turbovrtulový motor Allison 501-D22A, každý o výkonu 4508 hp (3362 kW)^[4]

Výkony

• Maximální rychlost: 571 km/h (308 uzlů)
• Dolet: 2472 km (s nákladem, 8950 km bez nákladu)