Lubomír Voleník

Lubomír Voleník (1. března 1950 Praha – 5. červen 2003 Dánsko) byl český právník a politik, od roku 1993 první prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, předtím po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za ODS.

JUDr. Lubomír Voleník
JUDr. Lubomír Voleník v roce 1997
1. prezident NKÚ [1]
Ve funkci: 8. července 1993 – 7. července 2002
Ve funkci: 17. října 2002 – 5. června 2003
Nástupce	František Dohnal [2]
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 7. června 1990 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
Členství	OF (1989-1991) ODS (1991-1993)
Narození	1. března 1950 Praha Československo
Úmrtí	5. června 2003 (ve věku 53 let) Dánsko Dánsko
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Děti	dva synové
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politik, právník a sběratel
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy in memoriam (2003)
Commons	Lubomír Voleník
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze, ale mládí prožil v Teplicích, kam byla jeho rodina vystěhována. Zde absolvoval základní a střední školu. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1983 působil jako podnikový právník. Angažoval se v ochraně životního prostředí v severních Čechách.^[3]

Během sametové revoluce se zapojil do Občanského fóra. Ve volbách roku 1990 v tehdejší ČSFR byl zvolen za OF do Sněmovny lidu (volební obvod Severočeský kraj). Po rozkladu OF v roce 1991 nastoupil do poslaneckého klubu ODS. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.^[4]

Krátce působil jako osobní zmocněnec předsedy ODS Václava Klause. Koncem roku 1997 mu Josef Tošovský nabídl účast v jím vedené vládě. Voleník ale ministerský post odmítl.^[3]

V roce 1993 se stal prvním prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. Sloužil na tomto postu až do konce devítiletého funkčního období, pak ho prezident Václav Havel po průtazích opětovně jmenoval. V roce 2002 se jeho jméno uvádělo mezi možnými kandidáty na prezidenta České republiky.^[3]

Od mládí trpěl Bechtěrevovou chorobou. Zemřel během služební cesty v hotelu v Dánsku na infarkt myokardu. Ač člen ODS, byl respektován napříč politickou scénou. Sociálně demokratický předseda vlády Vladimír Špidla na jeho úmrtí reagoval: „Vždy se mi s ním spolupracovalo dobře a neměl jsem nikdy stín pochybností o kompetencích a nezávislosti v jeho rozhodování“. V roce 2003 mu byl udělen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.^[3]