Ludwig Anzengruber

Ludwig Anzengruber (29. listopadu 1839, Vídeň – 10. prosince 1889) byl rakouský prozaik a dramatik. Představitel realismu a naturalismu. Většina jeho děl se odehrává na rakouském venkově, často mezi štýrskými horaly. Vešel ve známost také pod pseudonymem Ludwig Gruber.^[1]

Ludwig Anzengruber
Narození	29. listopadu 1839 Vídeň
Úmrtí	10. prosince 1889 (ve věku 50 let) Vídeň
Příčina úmrtí	sepse
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Pseudonym	Ludwig Gruber / L. Gruber
Povolání	básník, romanopisec, dramatik a spisovatel
Žánr	Próza
Témata	literatura a divadlo
Významná díla	Červ svědomí; Čtvrté přikázání; Farář z Podlesí; Křivopřísežník; Svědomí neumlčíš
Ocenění	Schiller-Preis (Preußen) (1878) Cena Franze Grillparzera (1887)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Byl synem nižšího vídeňského úředníka, který se pokoušel psát dramata. Kvůli předčasné otcově smrti v roce 1844 a posléze i babičky v roce 1854, která rodinu finančně podporovala, musel Ludwig přerušit svoje studia .^[2] Učil se pak knihkupcem,^[3] avšak nakonec sběhl k divadlu a stal se hercem. U divadla zůstal šest let (1860–1866). Poté se věnoval novinařině. Roku 1869 nastoupil jako úředník k vídeňskému policejnímu úřadu. Poté, co na jevištích fenomenálně uspělo jeho drama Der Pfarrer von Kirchfeld (Farář z Podlesí) z roku 1870, stal se finančně nezávislým a začal se naplno věnovat psaní a dramatu. Nejvíce se poté ujala jeho hra Der Meineidbauer (Sedlák křivopřísežník). Z románů Der Schandfleck, z drobných próz pak sbírky povídek Dorfgänge a Geschichten (1879). Mezi jeho přátele náležel kupříkladu spisovatel Peter Rosegger, s nímž udržoval i písemnou korespondenci.^[4]

Ottův slovník naučný jeho dílo hodnotil slovy:

"Podařilo se mu jak v prosté povídce, tak v působivém dramatě uchovati představovaný život v původní a přirozené živosti. Kdežto povídkou ze života obyvatelův alpských váženou předstihl jej Rosegger, ve dramatě svého druhu Anzengruber dosud jest nedostižen. Nejlépe se mu daří charakteristika; se vzácným uměním odhaluje zdánlivé záhady nejtajnějšího nitra osob jednajících a poutavý děj dramatický osnuje nejraději z náboženských podnětův a sporů. Pokud hoví účelu jen básnickému, potud vytvořuje postavy a situace umělecké, stírá jim však též ráz básnický, jakmile je sdružuje s účelem jiným, obyčejně sociálně politickým. Mluva jeho vzata jsouc většinou ze živého nářečí osob jednajících působí přirozenou silou."^[5]